Jak brambory zachránily Evropu před hladem? Královskou lstí a znalostí lidské povahy

Jak bylo zavedeno pěstování brambor ve střední Evropě.

Pravlastí brambor je Jižní Amerika, státy Chile a Perú; zde byly pěstovány brambory hospodářsky již odedávna. Brambory vybrané ze země se suší na slunci a pak se rozemílají na mouku, které se upotřebuje při přípravě pokrmů.

Do Evropy přivezli brambor z Ameriky snad Španělé, někdy v letech 1560—1570. Brambor byl v Evropě původně pěstován v zahradách jako rostlina okrasná.

Teprv později se ujmulo jich požívání. Ještě r. 1616 byly považovány za lahůdku a objevovaly se zřídka i na královských tabulích.

Hospodářskému pravidelnému pěstování brambor na veliko bránili se rolníci houževnatě, jsouce plni nedůvěry k nové plodině. A nedůvěra ta (vyplývající ostatně i z vysloveně konservativní povahy každého rolníka) udržela se po celé století XVII.

V Německu zaváděl brambory na počátku XVIII. století Bedřich II. pruský. Pruští rolníci bránili se energicky kultuře brambor, které považovali za jedovaté. Ostatně se tehdy i intelligence domnívala, že kultura brambor zaujme příliš velkou plochu rolí, že omezí osevnou plochu pro obilniny, a domnívali se, že následkem toho omezení bude hlad.

R. 1745 nastal v zemi skutečně hlad, a tehdy byla kultura brambor přímo nařízena. Nad pečlivým vykonáváním královského rozkazu bděli vojáci, pod jichž dozorem byly brambory sázeny. Tu a tam vypukly v zemi po těchto opatřeních nepokoje. Na uklidnění nepokojů rozkázal král všem duchovním, aby o významu bramborů poučovali lid s kazatelen. Po vypuknutí nového hladu r. 1770 následovala dva roky nato neobyčejná drahota. A tyto dvě okolnosti přesvědčily konečně odpůrce pěstování brambor o neobyčejném jich významu.

Ve Francii zavedeno pěstování brambor poměrně hladce. Ludvík XVI. užil však jiné methody než král pruský; místo násilí užil lsti.

Dal nasázeti brambory na velké pokusné pole plochy 12 ha. Pole dal stříci a přísnými tresty hrozil zlodějům. Ludvík XVI. znal dobře povahu lidskou. Lid se počal o zakázanou plodinu zajímat, a brambory houfně kradl, neboť zapovězené ovoce je vždy nejchutnější.

Tak přišli Francouzi bramborům ,,na chuť“. Pěstování bramborů ve Francii se tak brzy rozšířilo, a po hladu z r. 1793 zobecnělo.