Cukr jako potravina budoucnosti (1904)
původně vyšlo: Epocha 1902, autor Rich. Kauders.

Byly doby, kdy se cukr dával tak maximálně do kávy a čaje. Malý odbyt ale způsoboval problému cukrovarům, takže začala kampaň propagující cukr jako zdravou a užitečnou potravinu. Více v článku z roku 1904.

Cukrovar - klikněte pro zobrazení detailuCukrovar

Cukr potravinou a snahy o zvýšení zpotřeby cukru.

Dosud jsme se shledávali s cukrem jen jako se sladidlem; kdo by ho požíval jinak než v odvaru čaje a kávy, se zlou by se potázal. Příhanou mlsného člověka stiháme každého, kdo by proti zvyku cukr pojídal. A jako se při většině zvyklostí, jež se za dlouhá leta úplně vžila, netážeme po jejich oprávněnosti, je tomu i v tomto případě.

Tato zvyklost je však na nemalou újmu rozkvětu cukrovarského průmyslu. Milliony centů cukru se sice u nás zpotřebují, jak víme z různých statistik, ale stále málo proti ohromným massám, které se vyrobí a které by se vyrobily, kdyby nalezeno bylo řádné, stálé a vydatné odbytiště cukru. Po něm se cukrovarníci pilně ohlíželi. Tím horlivěji, čím hrozivěji vystupovala příšera nadprodukce cukru, klesání ceny a výnosnost výroby.

Zvýšiti zpotřebu cukru jest jeden z prostředků pro ozdravení cukrovarského průmyslu, a dnes porůznu se doporučuje. Bylo jasno, že lze zvýšiti zpotřebu cukru jen tehdy, přejde-li cukr z nynějšího sladidla do řady skutečných potravin. Běží o to, je-li cukr skutečnou potravinou. Fysiologie ukazuje, že člověk potřebuje na svou výživu bílkoviny, tuky a uhlohydraty. Mezi uhlohydraty, které nám slouží za potravu, je předem jmenovati škrob a cukr. Laboratoř v cukrovaru - klikněte pro zobrazení detailuLaboratoř v cukrovaru

O škrobu na tomto místě netřeba mluviti; význam jeho jako potraviny je s dostatek znám a osvětlen. Na význam cukru jako potraviny ukazuje složení první potravy člověka, mléka. Mléko obsahuje průměrné mezi pevnými svými součástkami 2,3% bílkovin, 3,8% tuku, 6,2% mléčného cukru. Uhlohydraty jsou v něm tedy hlavní součástkou, a to ve tvaru, který má totéž chemické složení v bezvodém stavu jako cukr.

S dostatek je známo, že se kojencům, pokud jsou odkázáni na umělou výživu, přidává do kravského mléka cukr a zřeďuje se vodou, aby nabylo podobného složení jako mléko přirozené.

Fysiologové se ovšem nespokojili tímto dokladem výživnosti cukru, nýbrž dokázali četnými pokusy, že i dospělým lidem je cukr vydatnou potravinou. Není nezajímavo, že podle E. O. von Lippmanna, chvalně známého autora monografie o cukru a četných historických studií o cukru, doporučoval již arabský lékař Razi (850—923) cukr jako »prostředek lehko záživný, podporující zažití jiných potravin, sílící a výživný.«

Dosud u větší míře se jen vojenské správy u nás i v cizině ujaly pokusů poskytovati mužstvu větší dávky cukru do kávy i mimo ni než bývalo zvykem. Denní dávka připadající na muže na oslazení kávy obnáší v armadě anglické 37,7 g, ve Francii v garnisoně 10,5 g, na cvičeních 21 g.

Zkušenosti, kterých nabyli v německé armadě při podělování mužstva cukrem, shrnuje vrchní štábní lékař Dr. Leitensdorfer takto:

1. Jako přísadu k denní potravě je nejvýhodnější dávati cukr k ranní kávě, po případě také v moučných jídlech.

2. Jako potravina do pevností, lodí atd. hodí se cukr dobře, zaujímaje nepatrný objem, mnohem menší než jiné uhlohydraty jako mouka, chléb, kukuřice rýže a j.; mimo to nehnije a lze ho pojídati bez úpravy. Jsou příklady z války 1870—71, že se v pustých dědinách vyživily celé prapory vojska pouze cukrem, který tam nalezly.

3. Na posílení a osvěžení mužstva při pochodech i jinak doporučuje se cukr kostkový neb cukrová voda.

V rakouském vojsku podílejí cukrem některé vojíny, a lékaři vojenští kontrollují účinek. Význačným zjevem je, že cukrovarníci naši uvítali s povděkem tento pokus slibujíce si z něho po návratu vojínů z vojenské služby zvýšení zpotřeby cukru i v rodinách vojínů a v jejich okolí. Cukrovar - klikněte pro zobrazení detailuCukrovar

Nejnověji konstatuje M. U. Dr. Alfred Grotjahn: »Cukr vyhovuje co nejdokonaleji všem požadavkům, jež lze činiti se zdravotnického stanoviska na rostlinnou potravinu; má při malém objemu velikou výživnost, snadno se v lidském těle assimiluje a doporučuje se pro svou chuť zároveň jako přísada k jiným pokrmům.« Lituje dále, že značnější zpotřebu cukru shledáváme jen v rozpočtu zámožných a z dělníků jen u těch, kdož mají veliké mzdy a bydlí v zemích, kde je cukr laciný, jako v Anglii a v Sev. Americe.

Cukrovarníci němečtí již od let agitují mezi lidem pro rozšíření cukru a uchystali za tím účelem několik brošur — jmenuji na př. Dr. Jaensche z Berlína »Význam cukru pro lidovou výživu« —, ba neváhali sáhnouti k reklamním plakatům a po příkladě jinde osvědčeném i k pohledovým lístkům. Ústřední spolek jejich na to povoluje každoročně značné obnosy; roku 1899 100.000 marek, r. 1900 50.000 marek. Mnozí továrníci sami sestupují i k lidu a v přednáškách osvětlují význam cukru jako potraviny. Vedle toho doporučují, aby se do listů (zvláště hospodyňských) zasílaly stručné a všeobecně srozumitelné úvahy o cukru, aby se dělnictvo při různých příležitostech cukrem podělovalo a pod.

Cukrovarníci v Němcích nespustili ani se zřetele, že se na výrobu šumivých vín zpotřebuje veliké množství cukru, za nějž však peníze putují do Francie. Zejmena v Nantes je mnoho raffinerií na osadní cukr jež vyrábějí cukr kandisový, jehož se užívá za přísadu do vín. Kandisový cukr řepový prý — tvrdí znalci vín — dává vínu zvláštní příchuť, kterou někteří připisují účinku půdy na řepu. Zajímava v tomto směru jest anketa, kterou uspořádala redakce »Centralblatt fůr Zuckerindustrie« r. 1899, dotazujíc se továren na šumivá vína, proč dávají přednost kandisovému cukru z Nantes před cukrem domácím. Třeba účinek ankety byl dosti pochybné ceny — úsudky o vhodnosti kandisového cukru řepového i osadního (třtinového) na výrobu vín se velice rozcházely — přece třeba si ankety všimnouti, poněvadž svědčí o tom, jak bedlivě a zdánlivě i maličkostmi hledí v Němcích posíliti svůj průmysl.

Různé jiné návrhy se zrodily na zvýšení zpotřeby cukru, všechny pozoruhodné z dvojité příčiny; ukazujíť, jak bedlivě hájí cukrovarnický průmysl svých zájmů, dotvrzují však zároveň i krisi, ve které se cukrovarnictví na ten čas zmítá.




Debata k článku 'Cukr jako potravina budoucnosti (1904)'
originální zdroj, ze kterého tento historický článek pochází:
Epocha 1902, autor Rich. Kauders.


datum digitalizace a zveřejnění historického článku na internetu:
10. srpna 2017





vytisknout článek



Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly sepsány v době původního vydání včetně původních obrázků.
Nejsou na nich prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu ani opravovány původní překlepy.

© 2011 - 2017 Bejvávalo.cz - další publikování a šíření obsahu serveru je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.   RSS kanál serveru www.Bejvávalo.cz

  ISSN 2570-690X

Naše další projekty: