Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Cukr jako potravina budoucnosti

původně vyšlo: Epocha 1902, autor Rich. Kauders.
Byly doby, kdy se cukr dával tak maximálně do kávy a čaje. Malý odbyt ale způsoboval problému cukrovarům, takže začala kampaň propagující cukr jako zdravou a užitečnou potravinu. Více v článku z roku 1902.


Cukr potravinou a snahy o zvýšení zpotřeby cukru.

Dosud jsme se shledávali s cukrem jen jako se sladidlem; kdo by ho požíval jinak než v odvaru čaje a kávy, se zlou by se potázal. Příhanou mlsného člověka stiháme každého, kdo by proti zvyku cukr pojídal. A jako se při většině zvyklostí, jež se za dlouhá leta úplně vžila, netážeme po jejich oprávněnosti, je tomu i v tomto případě.

Tato zvyklost je však na nemalou újmu rozkvětu cukrovarského průmyslu. Milliony centů cukru se sice u nás zpotřebují, jak víme z různých statistik, ale stále málo proti ohromným massám, které se vyrobí a které by se vyrobily, kdyby nalezeno bylo řádné, stálé a vydatné odbytiště cukru. Po něm se cukrovarníci pilně ohlíželi. Tím horlivěji, čím hrozivěji vystupovala příšera nadprodukce cukru, klesání ceny a výnosnost výroby.

Zvýšiti zpotřebu cukru jest jeden z prostředků pro ozdravení cukrovarského průmyslu, a dnes porůznu se doporučuje. Bylo jasno, že lze zvýšiti zpotřebu cukru jen tehdy, přejde-li cukr z nynějšího sladidla do řady skutečných potravin. Běží o to, je-li cukr skutečnou potravinou. Fysiologie ukazuje, že člověk potřebuje na svou výživu bílkoviny, tuky a uhlohydraty. Mezi uhlohydraty, které nám slouží za potravu, je předem jmenovati škrob a cukr.

O škrobu na tomto místě netřeba mluviti; význam jeho jako potraviny je s dostatek znám a osvětlen. Na význam cukru jako potraviny ukazuje složení první potravy člověka, mléka. Mléko obsahuje průměrné mezi pevnými svými součástkami 2,3% bílkovin, 3,8% tuku, 6,2% mléčného cukru. Uhlohydraty jsou v něm tedy hlavní součástkou, a to ve tvaru, který má totéž chemické složení v bezvodém stavu jako cukr.

S dostatek je známo, že se kojencům, pokud jsou odkázáni na umělou výživu, přidává do kravského mléka cukr a zřeďuje se vodou, aby nabylo podobného složení jako mléko přirozené.

Fysiologové se ovšem nespokojili tímto dokladem výživnosti cukru, nýbrž dokázali četnými pokusy, že i dospělým lidem je cukr vydatnou potravinou. Není nezajímavo, že podle E. O. von Lippmanna, chvalně známého autora monografie o cukru a četných historických studií o cukru, doporučoval již arabský lékař Razi (850—923) cukr jako »prostředek lehko záživný, podporující zažití jiných potravin, sílící a výživný.«

Dosud u větší míře se jen vojenské správy u nás i v cizině ujaly pokusů poskytovati mužstvu větší dávky cukru do kávy i mimo ni než bývalo zvykem. Denní dávka připadající na muže na oslazení kávy obnáší v armadě anglické 37,7 g, ve Francii v garnisoně 10,5 g, na cvičeních 21 g.

Zkušenosti, kterých nabyli v německé armadě při podělování mužstva cukrem, shrnuje vrchní štábní lékař Dr. Leitensdorfer takto:

1. Jako přísadu k denní potravě je nejvýhodnější dávati cukr k ranní kávě, po případě také v moučných jídlech.

2. Jako potravina do pevností, lodí atd. hodí se cukr dobře, zaujímaje nepatrný objem, mnohem menší než jiné uhlohydraty jako mouka, chléb, kukuřice rýže a j.; mimo to nehnije a lze ho pojídati bez úpravy. Jsou příklady z války 1870—71, že se v pustých dědinách vyživily celé prapory vojska pouze cukrem, který tam nalezly.

3. Na posílení a osvěžení mužstva při pochodech i jinak doporučuje se cukr kostkový neb cukrová voda.

V rakouském vojsku podílejí cukrem některé vojíny, a lékaři vojenští kontrollují účinek. Význačným zjevem je, že cukrovarníci naši uvítali s povděkem tento pokus slibujíce si z něho po návratu vojínů z vojenské služby zvýšení zpotřeby cukru i v rodinách vojínů a v jejich okolí.

Nejnověji konstatuje M. U. Dr. Alfred Grotjahn: »Cukr vyhovuje co nejdokonaleji všem požadavkům, jež lze činiti se zdravotnického stanoviska na rostlinnou potravinu; má při malém objemu velikou výživnost, snadno se v lidském těle assimiluje a doporučuje se pro svou chuť zároveň jako přísada k jiným pokrmům.« Lituje dále, že značnější zpotřebu cukru shledáváme jen v rozpočtu zámožných a z dělníků jen u těch, kdož mají veliké mzdy a bydlí v zemích, kde je cukr laciný, jako v Anglii a v Sev. Americe.

Cukrovarníci němečtí již od let agitují mezi lidem pro rozšíření cukru a uchystali za tím účelem několik brošur — jmenuji na př. Dr. Jaensche z Berlína »Význam cukru pro lidovou výživu« —, ba neváhali sáhnouti k reklamním plakatům a po příkladě jinde osvědčeném i k pohledovým lístkům. Ústřední spolek jejich na to povoluje každoročně značné obnosy; roku 1899 100.000 marek, r. 1900 50.000 marek. Mnozí továrníci sami sestupují i k lidu a v přednáškách osvětlují význam cukru jako potraviny. Vedle toho doporučují, aby se do listů (zvláště hospodyňských) zasílaly stručné a všeobecně srozumitelné úvahy o cukru, aby se dělnictvo při různých příležitostech cukrem podělovalo a pod.

Cukrovarníci v Němcích nespustili ani se zřetele, že se na výrobu šumivých vín zpotřebuje veliké množství cukru, za nějž však peníze putují do Francie. Zejmena v Nantes je mnoho raffinerií na osadní cukr jež vyrábějí cukr kandisový, jehož se užívá za přísadu do vín. Kandisový cukr řepový prý — tvrdí znalci vín — dává vínu zvláštní příchuť, kterou někteří připisují účinku půdy na řepu. Zajímava v tomto směru jest anketa, kterou uspořádala redakce »Centralblatt fůr Zuckerindustrie« r. 1899, dotazujíc se továren na šumivá vína, proč dávají přednost kandisovému cukru z Nantes před cukrem domácím. Třeba účinek ankety byl dosti pochybné ceny — úsudky o vhodnosti kandisového cukru řepového i osadního (třtinového) na výrobu vín se velice rozcházely — přece třeba si ankety všimnouti, poněvadž svědčí o tom, jak bedlivě a zdánlivě i maličkostmi hledí v Němcích posíliti svůj průmysl.

Různé jiné návrhy se zrodily na zvýšení zpotřeby cukru, všechny pozoruhodné z dvojité příčiny; ukazujíť, jak bedlivě hájí cukrovarnický průmysl svých zájmů, dotvrzují však zároveň i krisi, ve které se cukrovarnictví na ten čas zmítá.


Původní zdroj historického článku:
Epocha 1902, autor Rich. Kauders.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
10. srpna 2017


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.