Jak si doma vyrobit cukr? Zkuste to z řepy podle receptu našich prababiček!

Moderní kuchyně.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Domácí výroba cukru.

Počínaje listopadem je příděl cukru snížen o čtvrt kg na osobu, takže na venkově připadá poměrně malá dávka, pouze půl kg na na osobu měsíčně. Nastává tedy pro naše hospodyňky velká starost o sladidlo, když ani sacharín se nedostane.

Kdo má anebo může si zaopatřiti cukrovku, má také po starostech o sladidlo. Dle návrhu statkáře p. Nonfrieda lze docílili bezvadného sladidla, všestranně vyhovujícího, beze vší řepné příchuti, jímž lze všecko v domácnosti sladili a sice takto:

Řepa, náležitě očistěná, opraná a na tenké řízky pořezaná, vloží se do hrnce, nejlépe kameninového, v němž se spaří vřelou vodou, v níž musí řízky ležeti 2—3 hodiny, za kteroužto dobu voda cukr vyluhuje. Voda tu s řízků slejeme a nalejeme na ně znovu horké vody, aby se cukr z nich vyluhoval všecek. Poslední vodu přidáme k první.

Rizikovou vodu pak vaříme. Ježto se na povrchu jejím tvoří pěna, sbíráme ji pilně. Po dobré hodině varu se začne s přidáváním vápna, což se děje po malých částkách tak dlouho, až červený lakmusový papír (dostaneme v lékárně neb u droguisty) začíná modrat.

Po každé dávce vápna třeba malý ústřižek lakmusu ponořiti do šťávy a pozolevati. Jakmile vidíme, že lakmus modrá, ustaneme v přidávání vápni a ve vaření pokračujeme, pilně sbírajíce pěnu, která se stále ještě na povrchu tvoří.

Když šťáva do té míry zahoustne, že by se další odpařování vody vařením na přímém ohni neobešlo bez připalování (karamelisování) cukru, vsadíme plochou nádobu do jiné s vodou a v odpařování dále pokračujeme.

Má-li býti syrup vodojasný, přidá se do něho něco kyseliny sírové. Kdo nechce odpařovati ve vodě, ať pokračuje v odpařováni na plotně až do konce. Nože na krouhání řízků z cukrovky dostaneme u železníka. Podobají se nožům okurkovým, mají však naproti noži ostré hroty, o něž se každý plátek, rozřezává na nudle.