Stávka železničních zřízenců v Uhrách.
Asi před dvěma týdny zahájili železniční zřízenci v Uhrách všeobecnou stávku, nemohše do té doby žádnými klidnými prostředky dosáhnouti zvýšení platů.
Ve svých žádostech uváděli jako hlavní důvod znova a znova, že za posledních dvacet let cena životních potřeb v Uhrách a vůbec stoupla téměř o sto procent, kdežto mzda železničních zřízenců nebyla zvýšena ani v nejmenším.
Leč ani stávka, zahájená s podivuhodným ohněm a za souhlasu železničních zřízenců celého Uherského království — neměla žádoucího výsledku. Dva dny a někde i déle odpočívala naprosto doprava na drahách.
Kde to bylo možno, snažila se správa dráhy nahraditi nejnezbytnější personál pro obsluhu lokomotivy potřebný svými inženýry a technickými odborníky, jinde vypomohl rozkaz ministerstva vojenství, aby vojíni znalí obsluhy vlaků, přiděleni byli jednotlivým tratím ; smrtelnou však ránu zasadil celé stávce druhý rozkaz ministerstva vojenství, povolávající všechny záložníky ze řad železničních zřízenců k činné vojenské službě.
Bylo samozřejmo, že bude jich užito jako vojáků v železniční službě a jelikož odepření poslušnosti vzhledem ku přísným trestům vojenským bylo takřka vyloučeno, stávkující ocitli se tak před osudným: buď — anebo.
Více než třetinou stávkujícího celku mohla vláda dle posledního rozkazu volně disponovati. . . Stávkový výbor usnesl se z té příčiny nepokračovati ve stávce, jelikož její výsledek byl by více než pochybným.
Správy drah přijaly zřízence většinou na milost a tak tito ani stávkou nedosáhli zlepšení smutného svého postavení.
témata článku:
Diskuze k článku „Neúspěšná celonárodní stávka na železnici, kterou se podařilo zastavit jen díky vychytralému zásahu armády“