Zvláštní způsob zkoušení parních válců lokomotivních.
Při parních válcích lokomotivních jest hlavně obava z náhlého prasknutí. Prasknutí může míti příčinu ve značných napětích, která se při lití složitých kusů snadno vyskytnou.
Tam totiž části vyčnívající, jsouce ve formě z několika stran ochlazovány, dříve ztuhnou než části vnitřní a tvoří tak často jakousi pevnou kostru, která nedovolí jiným s ní souvisejícím a později chladnoucím částem se stahovati. Části ty stahují se s postupujícím chladnutím tak, že se často již ve formě přetrhnou, nebo dostanou trhliny.
Jindy sice zůstanou v celosti, avšak prudký otřes stačí, aby se vypsané porušení dostavilo. Parní válce jsou mnohdy právě takové složité kusy a jsou při svém upotřebení za jízdy lokomotivy vystaveny prudkým otřesům. Aby se zmíněná škodlivá napětí odstranila, žíhají se odlité válce po delší dobu ve zvláště upravených komorách.
Aby se pak vyšetřilo, zda přece ještě po tomto vyžíhání válců (litých z oceli) nezůstaly stopy škodlivých napětí, nařídila vláda Spojených států severoamerických pozoruhodné zkoušky.
Zkoušky ty děly se střelbou, a to na vzdálenost jen 9 m. Celkem byly vypáleny proti válci 3 rány.
První projektil prorazil stěnu válce a sploštil se o stěnu druhou. Rány druhé zasáhly stěnu na místech o něco silnějších a zůstaly v ní vězet, při čemž se úplně zdeformovaly. Při prohlídce shledáno, že je válec poškozen jen v místech, na které koule dopadla, jinak se neobjevily trhliny, ba ani odštěpky.
Tím dokázáno, že vyžíháním lze úplně zbaviti i složité odlitky vnitřních napětí.
témata článku:
Diskuze k článku „Jak se zkoušela pevnost válců parní lokomotivy? Výstřelem z děla“