Modernizace železnice v Americe: tvrdé vyjednávání, úskoky a vysoká konečná cena

Americký stroj ku stavbě tratí železničních.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Stroj ku stavbě tratí železničních.

Tento stroj je jakýsi druh pojezdného jeřábu o dlouhém, kupředu vyčnívajícím rameni, který dopravuje pražce a kolejnice z nákladních vozů, jež táhne, přímo na žádané místo.

Práce dělníků spočívá tedy jen v tom, že opraví polohu pražce strojem položeného a upevní na něm kolejnice. Stroj tento poskytuje velikou úsporu na čase i na stavebním nákladu.

Stroj ku stavbě železnic byl sestrojen, jako mnoho jiných zajímavých, praktických i podivných strojů, ve Spojených státech severoamerických.

Okolnosti, jež vedly k jeho sestrojení, jsou tak zajímavé, že neváháme seznámiti s nimi laskavé čtenáře. Pittsburg, hlavní město hrabství Alleghany, se svým velkým počtem průmyslových závodů, jež při počtu obyvatelstva asi 325.000 duší zaměstnávaly r. 1900 již asi 57.000 dělníků a v nichž tehdy roční výroba znamenala 127 mill. dollarů (dle jiných zpráv 203 mill. doll.), stal se ovšem již od mnoha let jedním z největších středisek průmyslových.

Rozvíjel se tak rychle, že nastal okamžik, kdy železniční trati byly v pravém slova smyslu zataraseny, nemohouce postačiti dopravě.

Na všech kolejích byly nákladní vlaky, jež čekaly, až na ně dojde řada, i trvalo to mnohdy i po několik týdnů, než se pro ně kolej uvolnila.

Suroviny již ani nedocházely, a tak byl průmyslový ruch jako ochromen. Železniční síť náležela tehdy mocné pennsylvanské společnosti, jež bezohledně těžila ze svého privilegovaného postavení, ukládajíc zákazníkům sazby přímo nesnesitelné. Stav stal se neudržitelným, Pittsburg volal po osvoboditeli.

Tento se skutečně dostavil v osobě Josefa Ramsey-e syna, ředitele nevelké tehdy společnosti Wabash, jejíž železniční síť rok od roku bázlivě se blížila Pittsburgu, aniž by se však odvážila přetnouti ocelové okovy, jimiž pennsylvanská společnost město svírala. Byl jen jediný prostředek vyrvati jí výnosný monopol: postaviti spojku pod její sítí.

Avšak náklad ukazoval se tak obrovský, že Jiří Gould, pán osudů společnosti Wabash, ucouvl zastrašen před provedením tohoto plánu. Ramsey však neztratil odvahy. Spojil se s Carnegiem i čelnými velkoprůmyslníky toho kraje a uzavřel s nimi smlouvy, jež zajišťovaly společnosti Wabash pro případ, že by se jí podařilo proniknouti do Pittsburgu, obrovský roční důchod.

Předběžná jednání byla vedena v největší tajnosti, rovněž tajně dělo se vyjednávání ve Washingtonu, aby se obdržela koncesse ke stavbě mostu přes Monongahelu, jednu z obou řek, jež protékají městem. Třetí důležitý krok ku předu se pak stal, když železniční společnost Wabash koupila čtyři malé trati lokálního významu, jež neprozíravá společnost pennsylvanská opomenula získat.

Nyní mohla Wabash odložiti masku. Nastal zuřivý boj mezi oběma společnostmi. Tribunály tří států Unie rozhodovaly, má-li Wabash právo proniknouti do Pittsburgu. Pennsylvanská společnost šla tak daleko, že sváděla společnosti Wabash dělníky, vyvolávala mezi nimi stávky atd. Nedotknutelný Ramsey šel klidně svou cestou. Očekával ve všem klidu rozhodnutí soudních dvorů, stále organisoval, připravoval, pracoval.

A právě v této době dal sestrojiti několik strojů na kladení pražců a kolejnic, jež měly asi o šest měsíců uspíšiti dokončení jeho díla.

Když mu tribunály konečně přiřkly právo, zbývalo jen spojití postavené trati. Velkolepé nádraží, postavené nedaleko mostu přes Monongahelu, čekalo na vlaky již dvě léta.

Nová trať, dlouhá 60 mil, přišla společnosti Wabash draho. Míle stála prý 380.000 dollarů (1 dollar = asi 5 korun). Neobyčejný tento náklad však znalce poměrů nepřekvapuje. Trať je totiž nepřetržitým řetězem nákladných staveb, mezi nimiž je 20 tunelů a 60 mostů. A přece taková byla obratnost konstruktérů, že v největších svazích není sklon větší než 1:100.

Trať společnosti Wabash do Pittsburgu byla odevzdána dopravě v r. 1905. Sděluje se, že zaplatila společnosti již dvě třetiny stavebního nákladu.