Zakázané pokrmy různých národů.

Jest všeobecně známo, že pokrm, jenž sluje v jednom národě za pochoutku, ve druhém je zavrhován.

Tak židé, zatím co my jsme si pochutnávali na vepřovém mase, je měli zakázáno jako nehygienické a ve starém Egyptě nesměli kněží jísti též vepřovou, kromě čočky, hrachu, česneku a cibule.

U Mongolů je také zakázáno požívání ryb a ptáků, že jsou nečistí. Na příklad pečené kachny štítí se Mongolec, až při pohledu na ni ochuraví, kdežto pečeni ovčí, ba i drobů ovčích požívá jako pochoutky.

V některých krajích Ruska zase nejedí holubů, protože prý holubice zobrazuje ducha božího. V území při ústí Kongu nejedí kuřat, jeřábků a beraniny.

Kočovní kmenové chovají nesmírnou úctu k domácím zvířatům, a krávy, vracející se večer z pastvy, dokonce pozdravují. Ti také domácího dobytka nezabijí.

Mnohé africké kmeny též nejedí ryb, cítíce k nim odpor, patrně pro jejich sliznatost.

Černošský národ Lubamgu považuje za největší pochoutku kobylky upražené ve žhavém písku a pak rozemleté a zpracované s rostlinnými přísadami jako pogačky.

Je viděti, jak chuť lidská je různá a jak různý také je zvyk, mrav některých národů.