Výběrová řízení na veřejné zakázky před 100 lety: překvapivě moudrá pravidla, která dnes už neplatí

Veřejné práce

Zadáváni veřejných prací bylo upraveno v Prusku zvláštním výnosem ministra veřejných prací.

Jak jest doposud zvykem, zadá se i budoucně veřejná práce uchazeči, který podá nejlacinější ofertu, ale zároveň bude se přihlížeti k tomu, aby poskytl záruku, že svěřenou mu práci provede bezvadně.

Nebude tedy při zadávání veřejných prací rozhodujícím momentem pouze láce, nýbrž i vlastnosti oferenta, o nichž lze si opatřiti informace u příslušných odborných institucí, jako společenstev, obchodních komor a j.

Dále bude přihlíženo k tomu, aby veřejná práce nebyla zadávána stále témuž podnikateli, nýbrž aby podnikatelé byli co nejvíce střídáni.

Zadavatelé veřejných prací budou také povinni, aby v první řadě brali zřetel na uchazeče místní a domácí. Z ciziny nesmí se nic objednávati, pokud doma jest stejně dobrý materiál nebo stejně dobré provedení práce.

Dělnictvu vyšlo se vstříc ustanovením, že veřejné práce nebudou vůbec zadávány oněm podnikatelům, kteří nekonají povinnosti k dělnictvu, kteří na př. neplatí řádně příspěvky do nemocenské pokladny atd.

Stran plodin zemědělských byla přijata zásada, že mají býti opatřovány přímo od výrobců. U nás se také před časem jednalo o to, aby zadávání veřejných prací bylo postaveno na modernější základy.

Úřad pro statistiku práce sebral příslušný material a vydal jej tiskem. Dále se však nepokročilo, ačkoliv otázka sama volá po brzkém a pronikavém řešení.