Věda v roce 1909: Kde ve vesmíru žijí mimozemšťané?

rubrika: historické články / věda a výzkum, původně vyšlo: Výlety do nebe - 1909, autor Camille Flammarion
Je ve vesmíru inteligentní život? Žijí na Měsíci, Marsu nebo třeba Venuši ještě jeho původní obyvatelé? Uznávaný francouzský astronom Camille Flammarion se vám v textu z roku 1909 pokusí na otázky ohledně mimozemšťanů odborně odpovědět. Posuďte sami, zda tehdejší znalosti o vesmíru platí i dnes.
Následující text pochází z roku 1909

Jsou-li obydleny jiné světy?

Kterýsi ranní list, jenž zůstal o tři staletí pozadu, objevil právě, že zeměkoule sama o sobě představuje celé stvoření, že hvězdy a oběžnice jsou příslušnostmi naší theatrální ozdoby a že filosofové jako Laplace, Lalande, Herschel, Arago, Gratry, P. Secchi, Jean Reynaud, Viktor Hugo a j., kteří připouštějí, že lidstvo neznámé může existovati v jiných oblastech nežli zde, považují jiné světy za zaležené sýry, lidstvo pozemské že pak nepovažují, dle našeho roztomilého soudruha, za nic jiného, nežli za národ roztočů v kuse starého roquefortského sýra.

Zajisté je každékoliv mínění dovoleno a není to nudná podívaná viděti lidi blázniti. Montaigne měl přece pravdu, když dal spisovatelům své doby tuto skromnou radu: »Chtěl bych, aby každý psal to, co ví, právě tak, jak to ví, a nic více; jest to žalostné, viděti tolik individuí mluviti o věcech, o nichž ničeho nevědí.« Bylo by dobré ještě dnes následovati tuto radu.

Náš anonymní soudruh, který nikdy nepozoroval dalekohledem ani Marsa ani Venuši, vykládá svým způsobem zajímavý článek, týkající se posledních pozorování hvězdáře Spojených Států p. Lowella, jenž mi ho adresoval. Oznamuje nám, že tento hvězdář nevěří ani v Marsovo ani Venušino obyvatelstvo. Toto osobní mínění by snad nepřivedlo otázku k rozbírání. Je tu však třeba malého rozeznání.

Tyto dva světy jsou našimi sousedy; přes to však, vzhledem k jejich poloze, známe Mars neporovnatelně lépe nežli Venuši. Nuže, právě závěrek amerického pozorovatele, kladený proti mně, jest ten, že jsem byl příliš bázliv připustiti s naprostou jistotou průplavy Marsovy jako dílo inteligentních obyvatelů planety, zřízené k tomu, rozváděti po celém povrchu pevniny vzácné vody, tak nutné k životu rostlinstva. Opravdu, až dosud jsem tuto hypothesu podával jen jako pravděpodobnou.

Nedávná teleskopická pátrání, provedená v obzvláště čistém, horském ovzduší, nejen že tomuto vysvětlení nasvědčují, nýbrž nám ukazuji kombinace tak zjevné, tak úmyslné, že pro mnohé pozorovatele se stává hypothesa jistotou.

Na tomto Marsově světě, kde téměř nikdy neprší, kde mraky jsou velmi vzácné, jedinými vodami v oběhu se zdají býti ony, jež povstanou letním táním polárních sněhů. A vskutku musíme uznati, že geometrická síť průplavů jest obdivuhodně přizpůsobena nejdůmyslnějšímu rozvádění vod do všech krajin koule.

Hypothesa, že Mars je nyní obydlen rassou intelligentní, mnohem vyšší nežli je naše, dosvědčuje se postupně rok od roku, v tom poměru, jak astronomická pozorování se stávají přesnějšími. Tu jest, co vědí osoby obeznalé s pokroky vědy.

Oběžnice Venuše jest záhadnější a svoje tajemství nám tak snadno nevydá. Když Mars prochází v největší blízkosti země, ukáže se nám celý sluncem osvětlen a můžeme pozorovati podrobnosti jeho povrchu. U Venuše je tomu naopak: její osvětlený povrch se zmenšuje, čím více se nám přibližuje, až konečně nám podá jen tenký rohlík. Snadno pochopíme tyto rozdíly vzhledu, připomeneme-li si, že Mars obíhá drahou pro nás zevní, kdežto Venuše obíhá mezi zemí a sluncem.

Nejsme také dosti pokročili ohledně Venuše, takže dosud se o tom pochybuje, zdali se točí kolem své osy, za to však otáčení se Marsovo jest pozorováno od více než dvou století. Dle poslednějších pozorování p. Lowellových, taktéž dle prací p. Schiaparelliho, by Venuše obracela k slunci vždy tutéž stranu, jako to činívá Měsíc u nás.

Věčný den na jedné straně. Věčná noc na straně druhé. Viděli jsme však v jednom z předešlých článku, že vypozorované obrysy jsou nanejvýš nejisté, a že nákresy všelikých pozorovatelů, kteří studovali Venuši hlavně od sta let, se nikterak neshodují. Nikdy se nemá závěrek zakládati na jedné části pozorování: toť jeden ze základních principů hvězdářství, zvláště jedná-li se o vzhledy na hranicích viditelnosti.

Popíráme komukoliv autoritu tvrzení, že by byla Venuše světem mrtvým, protože, jsouc téže velikosti jako země, v jistém ohledu se od ní různi, nebo proto, že tam ničeho se hýbati nevidíme, nebo proto, že obrací stále tutéž tvář k slunci. Ona má docela jiné podmínky obyvatelnosti. Toť vše.

A co toho se týče, je to důležitý bod, a jak se zdá, neznámý mnohým zaslepeným popíratelům nauky o vícero světech. Tato nauka se nehodí ani do naší, ani do jiné doby. Náš čas nemá žádné důležitosti, žádné absolutní hodnoty. Věčnost, toť pole věčného rozsévače. Není tu žádného důvodu, že by ostatní světy byly obydleny jen nyní a nikoli v dobách jiných.

Nekonečný prostor nebes nese ve svém lůně kolébky i hroby, světy příští i světy odumřelé. Je plný vyhaslých sluncí i hřbitovů. Naši odpůrci mají lehkou hru. uvádějíce o nás, čeho jsme nikdy neřekli. Jupiter pravděpodobně není dnes ještě obydlen. Co to dokazuje? Země nebyla také v prvotní své době obydlena : co to dokazovalo obyvatelům Marsu nebo Měsíce, kteří ji snad tehda, před několika milliony let pozorovali?

Tvrditi, že zeměkoule jest jediným obydleným světem, ježto ostatní se jí nepodobají, toť usuzování nikoli filosofické, nýbrž, jak jsme již podotkli, rybí. Každá mudrující ryba si musí mysliti, že je nemožno žiti mimo vodu, když její zrak a její vědomosti nepřesahují její všední život.

Na podobný druh mudrování nebudeme odpovídati, ale raditi našim protivníkům, aby hleděli trochu dále nežli na špičku svého nosu, a rozšířiti, jsou-li toho schopni, příliš úzký obzor jejich obyčejných myšlenek. Také jim můžeme raditi, aby do toho nepletli otázku náboženskou, záleží-li jim na tom, nekompromitovati úctyhodné city, přidružujíce je ku svým omylům, k naprosté neznalosti moderní vědou vydobytých pravd.

Je to ostatně pozoruhodná nevědomost: neboť v týchž článcích zaměňují Marsa s Venuší a tvrdí, že nedávná pozorování odporují hypothese přítomného obývání intelligentních tvorů na Marsu. Je to pravý opak pravdy, ježto pozorovatelé, o nichž je tu zmínka, došli sami až k závěrkům, že průplavy Marsovy jsou zcela jistě dílem obyvatelů, což jsme my nikdy nepodali jinak, než jako hypothesu.

Pozoruji však od nějakých třiceti roků, že většina našich popíratelů je nepřátelského smýšlení; vždyť tyto stupně nevědomosti jsou neodpustitelné: oni stojí tedy ještě níže nežli ryby a nebudeme se s nimi zabývati jinak, než při zoologickém roztřiďování.

Nedávno jistý hvězdář, p. Scheiner, obral si za thesi redukovati na minimum počet světů, v přítomné době obydlených. Naleznuv pouze dva v našem slunečním systému a připustiv tentýž poměr pro ostatní známá slunce, usoudil z toho, že v přítomné době je »sto tisíc nebeských zemí« obydleno bytostmi více nebo méně inteligentními, možná, že více rozumářskými než rozumnými, avšak utvořenými jinak nežli my a opatřenými jinými smysly, velmi se lišícími od našich.

»Mnoho-li smyslů máte?« tázal se Mikromegas Saturnovce. — »Sedmdesát dva.« odpověděl tento, »a stěžujeme si každým dnem, že je jich málo.« »Věřím to,« děl Mikromegas, »neboť na naší kouli máme bezmála tisíc smyslů a zbývá nám ještě jakási temná nejistota, upozorňujíc nás, že jsou ještě mnohem dokonalejší tvorové.«

Můžeme rozumovat i s Montaignem a Voltairem. kteří byli možná též trochu hvězdáři, aniž by o tom byli věděli. Největší učenci dnešní doby mohou ještě mluvili jako Mikromegas.


Původní zdroj historického článku:
Výlety do nebe - 1909, autor Camille Flammarion


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
13. února 2023


Diskuze k článku „Věda v roce 1909: Kde ve vesmíru žijí mimozemšťané?“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nejčtenější články
za posledních 30 dní

Nákupem na Hapík.cz
podpoříte chod našeho serveru




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2024 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.