Výzkumník se svou asistentkou.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jedovatost lidského potu.

Francouzský fysiolog Arloing prováděl zajímavé pokusy, kterými dokázal, že jest lidský pot jedovatý.

O svých pracích dal již asi před rokem zprávu do veřejnosti; teprve nyní bylo tomuto pařížskému učenci možno shrnouti všecky svoje práce a zkušenosti v tomto oboru v jeden celek, z něhož vyjímáme toto:

Zvířata jsou proti naočkování lidského potu velice citliva; nejcitlivějším jest pak v tomto ohledu pes, nejspíše proto, poněvadž vylučuje sám velmi málo potu a jeho tělo na jeho účinek není zvyklo. Vočkuje-li se psu dostatečné množství lidského potu, počne se jeviti na něm účinek velmi záhy: Zvíře ztratí svoji čilost, oči mu počnou slzeti, dostaví se dávení a třesení. Tělesná teplota se ponenáhlu zmenšuje, dýchání stává se těžším a pes v krátké době zhyne.

Jedovatost lidského potu jest různá podle toho, bylo-li pocení přirozené nebo uměle vyvolané, v klidu nebo při práci. Po silné svalové námaze jest pot mnohem jedovatější nežli pot vyloučený v klidu. Uměle vyvolaný pot, na příklad v parní lázni a j., jest velmi slabě jedovatý.

Byla-li osoba po delší dobu ve studenu, kde se žádný pot nevylučoval, a zpotila se potom, má pot takto docílený jedovatost největší. Mimo to však jest jedovatost potu u různých osob různá; ba i při jednom a témže člověku mění se jedovatost potu nehledě k uvedeným již okolnostem, dle potravy a povšechného stavu tělesného každým dnem.

Ohromná důležitost pocení se pro zdraví lidské vysvítá nejlépe z té okolnosti: Množství potu, jež se za obyčejných okolností vyloučí z lidského těla, stačí k otrávení člověka 65 kg těžkého. Zvláště pak zajímavou jest ta okolnost, že zvíře, očkované lidským potem, ztrácí neobyčejně rychle na váze tak že na příklad dávka 20 krychlových centimetrů stačí, aby snížila váhu dotyčného zvířete o ¹/₉.