Užitečné rady na šetření peněz v domácnosti podle našich prababiček

původně vyšlo: Česká hospodyně 1905, autor neuveden.
Zdá se vám, že je dnešní konzumní společnost zaměřená jen na utrácení peněz? Asi vás to překvapí, ale stejný pocit měli i naši předci před sto lety. Přečtěte si řadu užitečných rad z roku 1905 jak v domácnosti šetřit peníze. Uvidíte, že tehdejší rady platí i dnes.


Kde můžeme spořiti.

Cestou k zámožnosti jest práce a spořivost. Obě tyto ctnosti našich dědečků a babiček jsou čím dále tím vzácnější.

Měli jsme příležitost v tomto listě poukázati, jak Američané cení práci, za níž ani boháči se nestydí. U nás se za práci stydíme, jmenovitě za práci v hospodářství; nedivno tedy, že práce v hospodářství za nejméně slušnou se považuje a dělný lid prchá do továren, kde mnohem usilovněji pracovati musí a ke všemu i zdraví své vydává v šanc.

Horší jest to ještě ve městech, kde moderní paničky pod svou „důstojnost“ považují, kdyby měly jen knofliček ku košili přišiti. Nepřeháníme pranic, jest tomu — se vzácnými výminkami — skutečně tak!

Jedině důstojné zaměstnání paní jest služba drahocennému stánku duše — tělu.

Ještě horší je to se spořivostí, snad spoří se ve stravě, poněvadž nikdo do žaludku nevidí, ale na pořádání zábavy musí býti peníze a není-li jich, tož se vypůjčí.

Řekne leckdo, co je komu po tom? Pravda, nikomu po tom nic není, ale pak nenaříkejme na svou málomoc; se žebráky třeba v nejmodernějším úboru se nepočítá.

Odporučujeme-li šetrnost, nemíníme přirozeně lakotu. Šetrnost jest příznak rozumného člověka, jenž nevydá více než musí, aneb může. Nešetrností jest, když na věci pomíjející nepoměrně mnoho vynakládáme. Uvažme co jest věcí pomíjející, a která věc déle sloužiti může. Kupujeme-li kus nábytku, jest při stejné ceně předmětem trvalejším než šat. Potřebujeme-li ale šat, pak jest tento ale přednější než nábytek.

Především jest na místě spořivost v malém.

Sebe menší denní zbytečné vydání do roka se 365krát zvětší. — Možno stejně dobře a vydatně se stravovati, jen když volíme pokrmy výživné místo pamlsků. Co se týče šatstva, není potřeba choditi si staromodně, ale šatiti se musíme dle svých poměrů a chrániti se všech zbytečných a rychle přecházejících novot. Málo šatů z dobrých trvanlivých látek dle jednoduchého moderního střihu jest nejšetrnější a také nejpěknější.

Kdo kupuje vždy levné zboží, kupuje nejdráže. Slýcháme často hospodyňky říkati si, že k vůli měnivé modě musí kupovali jen laciné věci, aby se dotrhaly, než přijde moda jiná. To jest nerozumné, neboť vůbec nikdo v ženských šatech není s to modě stačiti. Než jsou šaty ušity, už vyjde nový sešit Mod a ten přináší zase novější ještě věci.

Moda jest tyrankou, která zmučí své ctitelky.

Podívejme se ale, jak vypadá šacení v počtu. Jedna hospodyňka koupí lacinou látku, ku př. na celé šaty za 6 K a chce, aby jí stačily na rok, od ušití zaplatí ku př. 8 K. Jiná hospodyňka koupí dražší látku, ku př. za 12 K, šaty šity dle stejné facony a zaplatí také 8 K, nosí je pak dvě léta. Prošatila tedy za rok 10 K, první ale 14 K a přece tak pěkně si nevychodí jako druhá.

V prvé řadě hleděti jest na jakost zboží, na jeho trvanlivost a při tom se šetřiti nesmí.

To platí o všech věcech potřebných nejen v domácnosti, — ale i v celém hospodářství. Zvykejme si, když máme touhu koupiti si nějakou zbytečnou nám se líbící věc, odříci si ji a peníze, které by stála, si uložiti. Takto ušetřené peníze nejvíce těší, více než peníze darované, svědčí o našem sebeovládání.

Hlavní formou spořivosti jest umění věc koupenou uchovati a ušetřiti. Co je to platno míti každou chvíli nové drahé šaly, když se brzy zmicí! A v tomto ohledu jest stálé napomínání nezbytným. Kolik je dětí, které samy od sebe dbají, aby se šaty nepoškodily. Zajisté velmi málo ! A to s nimi pak roste. V spořádaném domě mají všichni členové šaty božíhodové a za hřích se považuje, kdyby svátkové nové šaty nevzaly se poprvé do kostela, než jinam se vezmou.

Jest to zajisté krásný zvyk, jenže, bohužel, tak mnohá dívčina nejde v nich do kostela k vůli pobožnosti, ale aby u družek svých vzbudila závist. — Jakmile přijde se domů, šaty svátkové se svléknou a vezmou se šaty na odpoledne. Děti se neradi převlékají a proto nutno je učit tomu záhy, sice nikdy nenaučí se šatů šetřiti. Samo sebou se rozumí, že šaty se šetřiti, a každá oprava na nich hned provésti musí, podivíme se pak, jak dlouho vydrží a jsou stále jako nové.

V kuchyni a v komoře nesmí se ani ta nejnepatrnější věc nechat hynouti, nesmíme proto másla a pod. vzíti více než třeba, že toho máme mnoho, aniž proto více topiti, je-li paliva dosti. Krátce, nesmíme potřebu měřiti zásobou. A tu právě je nejvíce nehospodyň, to jest jejich hlavní hřích. Když je zásoba, plýtvá se nesmyslně, všude povalují se věci na polo zpotřebované a když není, suší se zuby.

Podívejme se, když někde tahají koláče z pece, tu cpe kde kdo, až nemůže a kusy koláčů se puvaluji, vždyť nejlépe chutnají, ale druhý den je o ně nouze a odpočítávají se.

Ještě více nehospodyň má město.

Když je po prvním, tu se kupuje, nač jen mysl padne, nejvíce se proji a více ale zmrhá.

Po patnáctém žije se všelijak, třeba na dluh a starosti života oslazují se nadějí na prvního, jenž několik dní ujmu hodováním oplatí. Dobře to venkovské hospodyňky vědí, jak špatně se to před prvním o trhu prodává. — Budiž to ku chvále hospodyněk našich řečeno, že odchovávají spořivé a rozšafné hospodyňky, které proto tak do měst pro „pány“ na odbyt jdou.

Nepoměrně mnoho vydává se v nynější době ve všech stavech na vyražení a zábavu; největší ale podíl připadá tu na dělnictvo. Čím větší výdělky, tím více a delších zábav, hyne pak ono ne prací, ale zábavou, jež vysiluje a zdraví podrývá. Co jest pro člověka skrovnějších příjmů přepychem, jest ale povinností lidí zámožných, aby podporovali umění, které tolik lidí živí, jakož i předměty přepychové.

A přece jsou ti nejbohatší z části nejspořivější a ti, kdož veliké sumy na veřejné blahodárné účely vydávají, ve svém všedním životě počítají s každým krejcarem. — Jisto jest, že poctivá cesta k zámožnosti, jest cestou ctností a umění spořiti.


Původní zdroj historického článku:
Česká hospodyně 1905, autor neuveden.


datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
22. listopadu 2019


Diskuze k článku „Užitečné rady na šetření peněz v domácnosti podle našich prababiček“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2023 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.