Učitelská moudrost z roku 1860: Kdy se má dítě trestat a kdy odměnit?

Učitel a žáci ve škole.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Kdy se má libovolných odměn a trestů užívati?

Libovolných odměn a trestů třeba jest:

1.

Když přirozené následky, co odplaty a tresty nepostačují, ježto vnitřní mravní následky toliko mravní již vzdělanému vysvítají, čehož se ještě při dítkách nadíti nedá; přirozené pak zevnitřní následky dobré i zlé často velmi daleké bývají, tak že nelze jest čekati, ažby se naskytly a vůli dítek ustanovily.

I státi se může, že na mnohé dítko přirozené následky, nechať se hned vyskytnou, docela nic neb alespoň jen málo oučinkují, jestliže dítko ztupělé a necitlivé jest. Jakož i zbytečné ba i škodné jest, odměňovati to, k čemu se dítko přirozenými následky jednání svého nachýlilo, aneb trestati to, při čem dítko přirozenými následky samo sebou trestáno bývá;

2.

Když toho zásluha a pilnost požaduje, což bývá, když dítko něco učinilo, při čemž mnoho duševní síly a namahání potřebovalo; rovněž tak, když toho nedbanlivost a lenivost požaduje, což bývá, když dítko nečiní, seč jest a býti může, pakli mu dobré vůle schází.

Pročež odměňovati se nesmí, co dítko svou přirozenou schopností a náchylností činí, aneb když mu jinák činiti nelze, n. p. lenivého odměňovati za pokojné se chování; marné děvče za čistotnost v oděvu; aniž trestati se smí, co dítko pro neschopnost aneb nezavinilou slabost ducha nečiní, ač by to činiti mělo;

3.

Když se o to jedná, aby dítky konaly, co jim z počátku nepříjemné bývá, aniž doufati lze, žeby se jim to časem samo sebou příjemné stalo;

4.

když se o to jedná, aby děti k rychlému jednání aneb opouštění přivedeny byly. Podobné případnosti jsou:

a) když se dítky náklonnostem, zvykům oddávají, které, jestli se hned z počátku nepotlačují, tělu i duši by později škoditi mohly, n. př. dumlání, lhaní, braní cizích věcí a t. p.;

b) když předzvídáme, žeby na chování dítek jednou zkáza následovati musela, n. p. když dítě ze svéhlavosti v nemoci nechce hořkého léku užívati, a j. pádů více;

c) když chceme, aby dítě něco činilo, co jemu arci jest z počátku odporného, o čem ale víme, že mu to samé později příjemné bude, n. př. čtení, psaní a t. d.;

5.

všady, kdeby chování dítěte celé škole v učení překáželo aneb jinák škodlivé býti mohlo, kdyžby se zvlášť nepotrestalo, n. př. svévolnost, váda, bití, rvaní, vzdorování učiteli a j. v.

Zapříti se nedá, žeby bylo k přání, aby se takových prostředků ve školách docela užívati nemuselo, jelikož upotřebení jich z čista mravnému vzdělání překáží aneb i škodný vplyv na mravnost má, pakli se jich přes míru užívá; vyhnouti jim se však při vychovávání zcela nedá.