Tradiční české Velikonoce: pomlázka a barvení vajec

Pomlázka.

Všeobecně oblíbeným velikonočním zvykem je u nás pomlázka, při níž se mládež obojího pohlaví šlehá tatary, upletenými z vrbového proutí.

Někde se také šlehá sladkým dřevem. V pondělí šlehají chlapci děvčata a v úterý opět děvčata chlapce, při čemž se šlehaný musí vykoupit dárkem. Dávají se malovaná nebo obarvená a vyškrabovaná vajíčka.

Šlehání je patrné zvyk symbolický a vztahuje se na omládnutí jarní přírody, Šleháním se symbolicky přenáší síla přírody na mladou, živou bytost. Z toho si možno vysvětliti, proč se mrskávají zvláště dívky, aby totiž byly stále svěžími, zdravými, silnými a veselými, staré panny aby omládly a k světu se měly.

V některých krajích se pomlázce říká šlehačka, jinde mrskut nebo také šmígrust. Obdobný význam jako pomlázka má také obléváni vedou, které stejně jako na Nový rok, bývá s oblibou prováděno také o pondělí velikonoční.

Barvení vajíček.

Stejné jako mrskáni se z dávných dob až po naše časy udržel též obyčej, barviti vejce, jež jsou symbolem plodistvé země. Jejich barevná výzdoba symbolisuje mladou jarní krásu přírody a chce také krásu vylouditi.

Původně se vajíčka barvila jen na červeno. V dávných dobách se věřilo, že kraslice svojí červenosti pochválí přírodu, aby hleděla co nejdříve se odíti květy.

Zdobení velikonočních vajíček tedy nebylo jen hříčkou jako dnes, ale mělo magické posláni. Z kraslic slovanských, bohatosti výzdoby a uměleckým provedením stoji na prvém místě moravské a slovenské.

Název kraslice je odvozen od slova krásný, které původně značilo »červeným«, jako dosud u Rusu, kde velikonoce se nazývají červené svátky. S kraslicemi souvisí také mnohá pověra, jako na př.: že skořápky ze svěcených velikonočních vajec, požitých na Boží hod velikonoční, máji léčivou moc a chrání proti hromu.