Tajemný svět delfínů v dávných bájích

původně vyšlo: Česká čítanka pro druhou třídu škol středních - 1892, autor Pavel Jehlička.
Svět dnes překvapila zpráva, že Rusko nasadilo do války s Ukrajinou cvičené delfíny. Pokud vás ale místo nesmyslného válečného využití těchto mimořádně inteligentních tvorů zajímá jejich historie, tak jí pro vás máme. Text z roku 1892 vás seznámí s tím, jak delfíny vnímali lidé v dávné minulosti.


Starodávné báje o delfínech.

Na starých obrazech, zvláště takových, které představují výjevy mořské z řecké mythologie, vídáme vyobrazeny delfíny, mající podobu podivných ryb, tělo velmi šupinaté, hlavu velikou a krátkou s tlamou okrouhlou a pyskatou; hřbet jejich bývá široký, ocas úzký a zakončený ploutví podobnou, jako mívají ryby.

Oko jejich bývá však velmi pěkné, majíc jeviti rozum a větší nadání delfínů nežli kterýchkoli jiných obyvatelů neobsáhlého moře.

Podobný obraz vídáme také tu i tam na štítech kupeckých, a delfín je tu patrně vyznačen jakožto prostředník mezi člověkem a mořem.

Avšak tento obraz, který si utvořila o delfínech obrazivost lidská, velmi se liší od onoho, jejž nám podává soudný přírodopis.

Skutečný delfin nemá tlamy okrouhlé, než má hlavu prodlouženo a zašpičatělou, nemá šupin, ale kůži hladkou a lysou, nemá ploutví ocasních kolmých, než má ploutve vodorovné, a nemá s rybou vůbec společného skoro nic kromě povrchní podoby a živlu, v němžto žije.

A jako si zvykli lidé chybně vyobrazovati delfína, rovněž tak vymyslili si o něm všelijaké báje, které jsou mu sice ke cti, ale ve mnohém s pravdou se nesrovnávají.

Římský spisovatel Plinis Starší nejvíce takových pověstí o delfínech ve svých spisech nám po sobě zůstavil. Jmenuje je nejrychlejšími všech zvířat a praví že plují tak rychle mořem, že se jim žádný pták rychlostí nevyrovná, ba že jsou rychlejší nežli šipka vymrštěná z pružného lučiště.

Velice prý jsou příchylni člověku a z pouhé příchylnosti k němu plovou za koráby a vedle nich, provozujíce vyskakováním z vody a jinými pohyby všelijakou kratochvíli plavcům. Anobrž i jinak prý bývají lidem úslužni, chovají-li se k nim vlídně.

Tak prý delfíni na břehu narbonském rybářům byli pomocní loviti ryby, parmice mořské, vhánějíce je do sítí, začež ovšem, když bylo po lově, rybářům o kořist spravedlivě s nimi se rozděliti bylo.

Hoch jakýsi vídal prý blízko břehu zálivu Neapolského delfína a házíval mu do vody drobty chleba. Delfiu ochotně přijímal tato sousta a přivykl hochovi, neopomíjeje nikdy dostaviti se ku břehu, když se hoch tam objevil, ano pozýval hocha pohledem a posuňky, aby si sedl na jeho hřbet, čehož když se hoch konečně odvážil, ploval s ním pro kratochvíli delfín po hladině mořské; a když hoch později počal choditi do školy puteolské, nosíval jej z Bají do města, kde byla škola, a též nazpět ku břehu do jeho domova.

A takovou lnul prý oddaností k tomu hochovi, že když hoch umřel, přece každodenně v určitou dobu se dostavoval na místo, kde hoch meškával, a nenacházeje ho tam, zármutkem se usoužil. Podle domnění starých Řekův a Římanů byli také delfíni velkými milovníky zpěvu a hudby, což nejlépe dokázal onen delfín, kterýž vysvobodil pěvce Ariona, jsa okouzlen líbezným zpěvem jeho.

Arion byl řecký básník a pěvec, rodilý z Methymny na ostrově Lesbě, a žil v šestém století před Kristem. Putovav po řeckých městech jihoitalských a sicilských, nabyl zpěvem svým velikých pokladův. Když potom vstoupil na loď, aby se navrátil do Řecka, a to ke příznivci svému Periandrovi Korintskému, chtěli jej plavci uvrci do moře, dychtiví jsouce jeho pokladův.

I prosil jich Arion, aby mu dovolili před smrtí ještě jednou zapěti, a dostav žádané dovolení, oblekl se v nejstkvostnější své roucho i jal se zpívati píseň nejkrásnější. Tak libým zvukem přivábeni jsouce, delfíni připluli k lodi, a když Arion dozpívav do moře se vrhl, zachytil jej jeden z nich na hřbetě a donesl šťastně až do Tenara.

Plavci zatím netušíce, že by se delfín mohl státi vysvoboditelem Arionovým, rozdělili mezi sebou pěvcovy poklady a předstírali Periandrovi, že zůstal Arion v Tarantě. Jaký však byl úžas jejich, a jak byl překvapen Periandr, když se objevil Arion živ a zdráv, a když vypravoval, jakým neslýchaným způsobem jest zachráněn! Loupeživé plavce, kteří zločinu svého zapříti nemohli, stihl zasloužený trest: umřeli za to na kříži.

I mezi sebou žijí prý delfíni přátelsky; mladí poslouchají starších, kteří je provázívají jakožto rádcové a dozorcové po všech cestách; a zhyne-li který, ostatní prý odnášejí mrtvolu jeho, aby se nestala kořistí dravých ryb.


Původní zdroj historického článku:
Česká čítanka pro druhou třídu škol středních - 1892, autor Pavel Jehlička.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
28. dubna 2022


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.