Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Svatomartinská husa není drahá! Vyzkoušejte, co vše z jediné husy dokázaly uvařit naše prababičky

původně vyšlo: Lidové noviny - 1939, autor M. Ú.
Dodržujete tradici svatomartinské husy, ale trápí vás vysoká cena masa? Jak vám ukáže článek z roku 1939, tak při chytrém zpracování celé husy může jít naopak o levné a ekonomicky výhodné jídlo! Zajímá vás, jak naše prababičky dokázaly z jediné husy připravit obědy i večeře na celý týden?


Je husa drahá?

Šetříme, přemýšlíme a počítáme. Kdepak husa, tu jsme si nedovolily ani na svatého Václava, vždyť je třeba tolik jiného, knih do školy, bot na zimu atd. - jak zní obvyklá podzimní litanie domácí paní!

A tak šetříme v kuchyni, vaříme škubánky, pečeme bramborové placky, děláme topinky, ale jaké jsou škubánky bez omastku, placky bez tuku a topinky bez másla nebo husího sádla? A tak bereme do ruky papír a tužku a znovu počítáme, zda líbezná husa je opravdu tak drahá nebo zda při své drahotě není vlastně laciná.

S těžkým srdcem vydáváme se na pouť za vzácným opeřencem a vracíme se již s lehčí myslí a těžší taškou. Neboť, konečně rozhodnuty, vybereme právě tu největší a nejtučnější, která nejvíce slibuje. A nyní již není na huse, nýbrž na nás, aby se lato odvážná investice opravdu rentovala, aby nám husa nejen omastila škubánky při obědě a topinky k večeři, ale aby nám vynesla i pěkný hrnec vzácného sádla a aby, nyní v chladnu, nás zásobila také masem na celý týden!

Začneme tedy s husou racionálně hospodařit, ač bychom ji jistě raději vstrčily celou najednou do trouby a upekly jako na starodávné posvícení. Ale protože jídla příliš mastná jsou beztoho těžko stravitelná, učiníme z nouze ctnost a vyzkoušíme na slibné huse raději své umění chirurgické.

Předně ji odborně - až na stehna - stáhneme celou z kůže. Kůži i se sádlem pokrájíme a pak zvolna vyškvaříme, pouze kůži se hřbetu necháme v celku (případně sádlo oddělíme) a kůži schováme pro další umělecký výkon.

Začínáme ledy od hlavy, získáme nejprve krev, pokud ovšem husu samy doma zařízneme. Krev upravíme s houskou na cibulce, přidáme brambory a zelí a hned je první večeře. Koupíme-li v městě husu již zabitou a očištěnou, odpadá ovšem tento první zisk, ale také práce se škubáním. A lak pravděpodobně i bez krve i bez peří začneme teprve nyní »dolovati« naši husu.

Tu předně odřízneme krk dosti hluboko, abychom získaly větší kus neporušené kůže jako obal k nadívání. Pak přikoupíme kousek tučného vepřového, umeleme je, osolíme, okořeníme majoránkou i česnekem, ale nepřidáme ani housku, ani syrové vejce. Pak zašijeme kůži na úzkém konci, nadijeme a má-li to být zvlášť slavnostní, vsuneme dovntř i jedno celé vajíčko na hniličku vařené, pak zašijeme na dlouhém konci a krk vaříme asi hodinu ve slané vodě se zeleninou.

Přidáme-li pak k léto »vodě« brambory nebo kroupy a trochu jíšky, získáme hned také dobrou polévku. Nadívaný krk podáme nakrájený - je velice úhledný se žlutým středem — buď teplý s brambory a špenátem nebo studený k druhé večeři, třeba s jablečným křenem.

Nyní přijdou na řadu drůbky, je-li husa opravdu veliká a rodina menší, stačí dokonce na dvakrát: jednou celý krk bez kůže, hlava, žaludek, srdce a nožky, po druhé obě celá křídla, tedy 6 kousků neboli 5 slušných porcí. Jednou drůbky upravíme zadělávané a podáme s nudlemi, po případě knedlíčky a květákem, po druhé je také ovaříme, ale pak zapečeme v troubě s rýží na paprice a podáme se salátem. Tedy zase jeden nebo i dva obědy.

Nyní přijde na řadu teprve vlastní trup, oddělíme obě stehna a přidáme-li k nim ještě většího biskupa, máme opět 5 porcí. Buď stehna, na kterých ovšem kůži ponecháme, upečeme jako obvykle na kmíně a podáme s knedlíky a zelím, nebo je upravíme na divoko jako svíčkovou, anebo do třetice všeho dobrého, uděláme z nich pověstný výborný »šoulet«.

Tu se rozpomeneme na starý hrách a kroupy, uvaříme každé zvlášť a také zvlášť ovaříme trochu stehna. Pak smícháme hrách i kroupy, dáme do ohnivzdorné mísy, zapíchneme do toho křížem na šikmo rozdělená stehna, do středu zastrčíme biskupa, zalijeme vše tučným odvarem ze stehen a strčíme na hodinu do trouby; podáme-li pak s koprovými okurkami, budou se všem sliny právem sbíhat. Neboli sytý oběd číslo tři je hotov.

Zlatým hřebem zůstanou ovšem prsíčka, jež buď necháme na kosti nebo je sejmeme. V prvním případe provedeme zmíněnou již transplantaci a na prsa prostě po krajích přistehneme kůži s hřbetu a pak pečeme jako jindy na kmíne nebo »vyšpikovaná« česnekem a k tomu ovšem zase zelí a knedlíky.

Upravíme-li však takto stehna, uděláme zase prsíčka jako svíčkovou, třebas na víně, nebo raději je sejmeme a usekáme na znamenitou pečeni. Maso umeleme s jednou houskou v mléce máčenou, osolíme, opepříme a dobře rozmícháme. Pak navršíme hmotu na kost, uhladíme rukou navlhčenou olejem, posypeme houskou a dáme na pekáč s horkým sádlem, kterým prsíčka obléváme, aby se bílkoviny rychle srazily a tak umělá stavba nerozpadla.

Teprve, když ztuhnou, přidáme pod ně očištěnou kořennou zeleninu a pečeme dále. Šťávu necháme přírodní, pouze ji přecedíme. Podáváme s brambory a salátem nebo kompotem, neboli slavnostní nedělní oběd číslo 4 je hotov.

Avšak ještě nejsme u konce, vždyť zbývá ještě celá kostra, ze které zase uvaříme výtečnou polévku se zeleninou, zavaříme třeba nudle, maso sejmeme s kostí, přidáme do polévky a tak s doplňkem švestkových knedlíků nebo buchet vznikne oběd číslo 5.

Ale ani nyní nejsme ještě u konce, vždyť máme ještě chřuplavé škvarky, které nám ze sádla zbudou k třetí večeři; máme ještě játra, která podle velikosti vydrží nejméně na dvakrát. Menší udusíme celá s cibulí a hřebíčkem v sádle a mažeme pak studená na chléb jako paštiku k čtvrté večeři. Z větších jater upravíme takto pouze polovinu, kdežto druhou podáme teplou - třeba s pikantní polskou omáčkou a bramborovou kaší, aby byla vydatnější — jako další večeři.

A tak k 5 obědům přistupuje 5 večeří a připočteme-li obvyklé bezmasé dny, vyjde nám husa opravdu na celý týden.

Radujíce se tedy, že jsme vařily při tom skoro »bez« omastku a naopak získaly ještě hrnec nebo hrníček vzácného husího sádla a k tomu uspořily jiné, stejně drahé maso u řezníka, dospějeme nakonec k paradoxnímu závěru, že drahá husa není vlastně drahá!


Původní zdroj historického článku:
Lidové noviny - 1939, autor M. Ú.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
11. listopadu 2021


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2021 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.