Svatomartinská husa není drahá! Vyzkoušejte, co vše z jediné husy dokázaly uvařit naše prababičky

původně vyšlo: Lidové noviny - 1939, autor M. Ú.
Dodržujete tradici svatomartinské husy, ale trápí vás vysoká cena masa? Jak vám ukáže článek z roku 1939, tak při chytrém zpracování celé husy může jít naopak o levné a ekonomicky výhodné jídlo! Zajímá vás, jak naše prababičky dokázaly z jediné husy připravit obědy i večeře na celý týden?


Je husa drahá?

Šetříme, přemýšlíme a počítáme. Kdepak husa, tu jsme si nedovolily ani na svatého Václava, vždyť je třeba tolik jiného, knih do školy, bot na zimu atd. - jak zní obvyklá podzimní litanie domácí paní!

A tak šetříme v kuchyni, vaříme škubánky, pečeme bramborové placky, děláme topinky, ale jaké jsou škubánky bez omastku, placky bez tuku a topinky bez másla nebo husího sádla? A tak bereme do ruky papír a tužku a znovu počítáme, zda líbezná husa je opravdu tak drahá nebo zda při své drahotě není vlastně laciná.

S těžkým srdcem vydáváme se na pouť za vzácným opeřencem a vracíme se již s lehčí myslí a těžší taškou. Neboť, konečně rozhodnuty, vybereme právě tu největší a nejtučnější, která nejvíce slibuje. A nyní již není na huse, nýbrž na nás, aby se lato odvážná investice opravdu rentovala, aby nám husa nejen omastila škubánky při obědě a topinky k večeři, ale aby nám vynesla i pěkný hrnec vzácného sádla a aby, nyní v chladnu, nás zásobila také masem na celý týden!

Začneme tedy s husou racionálně hospodařit, ač bychom ji jistě raději vstrčily celou najednou do trouby a upekly jako na starodávné posvícení. Ale protože jídla příliš mastná jsou beztoho těžko stravitelná, učiníme z nouze ctnost a vyzkoušíme na slibné huse raději své umění chirurgické.

Předně ji odborně - až na stehna - stáhneme celou z kůže. Kůži i se sádlem pokrájíme a pak zvolna vyškvaříme, pouze kůži se hřbetu necháme v celku (případně sádlo oddělíme) a kůži schováme pro další umělecký výkon.

Začínáme ledy od hlavy, získáme nejprve krev, pokud ovšem husu samy doma zařízneme. Krev upravíme s houskou na cibulce, přidáme brambory a zelí a hned je první večeře. Koupíme-li v městě husu již zabitou a očištěnou, odpadá ovšem tento první zisk, ale také práce se škubáním. A lak pravděpodobně i bez krve i bez peří začneme teprve nyní »dolovati« naši husu.

Tu předně odřízneme krk dosti hluboko, abychom získaly větší kus neporušené kůže jako obal k nadívání. Pak přikoupíme kousek tučného vepřového, umeleme je, osolíme, okořeníme majoránkou i česnekem, ale nepřidáme ani housku, ani syrové vejce. Pak zašijeme kůži na úzkém konci, nadijeme a má-li to být zvlášť slavnostní, vsuneme dovntř i jedno celé vajíčko na hniličku vařené, pak zašijeme na dlouhém konci a krk vaříme asi hodinu ve slané vodě se zeleninou.

Přidáme-li pak k léto »vodě« brambory nebo kroupy a trochu jíšky, získáme hned také dobrou polévku. Nadívaný krk podáme nakrájený - je velice úhledný se žlutým středem — buď teplý s brambory a špenátem nebo studený k druhé večeři, třeba s jablečným křenem.

Nyní přijdou na řadu drůbky, je-li husa opravdu veliká a rodina menší, stačí dokonce na dvakrát: jednou celý krk bez kůže, hlava, žaludek, srdce a nožky, po druhé obě celá křídla, tedy 6 kousků neboli 5 slušných porcí. Jednou drůbky upravíme zadělávané a podáme s nudlemi, po případě knedlíčky a květákem, po druhé je také ovaříme, ale pak zapečeme v troubě s rýží na paprice a podáme se salátem. Tedy zase jeden nebo i dva obědy.

Nyní přijde na řadu teprve vlastní trup, oddělíme obě stehna a přidáme-li k nim ještě většího biskupa, máme opět 5 porcí. Buď stehna, na kterých ovšem kůži ponecháme, upečeme jako obvykle na kmíně a podáme s knedlíky a zelím, nebo je upravíme na divoko jako svíčkovou, anebo do třetice všeho dobrého, uděláme z nich pověstný výborný »šoulet«.

Tu se rozpomeneme na starý hrách a kroupy, uvaříme každé zvlášť a také zvlášť ovaříme trochu stehna. Pak smícháme hrách i kroupy, dáme do ohnivzdorné mísy, zapíchneme do toho křížem na šikmo rozdělená stehna, do středu zastrčíme biskupa, zalijeme vše tučným odvarem ze stehen a strčíme na hodinu do trouby; podáme-li pak s koprovými okurkami, budou se všem sliny právem sbíhat. Neboli sytý oběd číslo tři je hotov.

Zlatým hřebem zůstanou ovšem prsíčka, jež buď necháme na kosti nebo je sejmeme. V prvním případe provedeme zmíněnou již transplantaci a na prsa prostě po krajích přistehneme kůži s hřbetu a pak pečeme jako jindy na kmíne nebo »vyšpikovaná« česnekem a k tomu ovšem zase zelí a knedlíky.

Upravíme-li však takto stehna, uděláme zase prsíčka jako svíčkovou, třebas na víně, nebo raději je sejmeme a usekáme na znamenitou pečeni. Maso umeleme s jednou houskou v mléce máčenou, osolíme, opepříme a dobře rozmícháme. Pak navršíme hmotu na kost, uhladíme rukou navlhčenou olejem, posypeme houskou a dáme na pekáč s horkým sádlem, kterým prsíčka obléváme, aby se bílkoviny rychle srazily a tak umělá stavba nerozpadla.

Teprve, když ztuhnou, přidáme pod ně očištěnou kořennou zeleninu a pečeme dále. Šťávu necháme přírodní, pouze ji přecedíme. Podáváme s brambory a salátem nebo kompotem, neboli slavnostní nedělní oběd číslo 4 je hotov.

Avšak ještě nejsme u konce, vždyť zbývá ještě celá kostra, ze které zase uvaříme výtečnou polévku se zeleninou, zavaříme třeba nudle, maso sejmeme s kostí, přidáme do polévky a tak s doplňkem švestkových knedlíků nebo buchet vznikne oběd číslo 5.

Ale ani nyní nejsme ještě u konce, vždyť máme ještě chřuplavé škvarky, které nám ze sádla zbudou k třetí večeři; máme ještě játra, která podle velikosti vydrží nejméně na dvakrát. Menší udusíme celá s cibulí a hřebíčkem v sádle a mažeme pak studená na chléb jako paštiku k čtvrté večeři. Z větších jater upravíme takto pouze polovinu, kdežto druhou podáme teplou - třeba s pikantní polskou omáčkou a bramborovou kaší, aby byla vydatnější — jako další večeři.

A tak k 5 obědům přistupuje 5 večeří a připočteme-li obvyklé bezmasé dny, vyjde nám husa opravdu na celý týden.

Radujíce se tedy, že jsme vařily při tom skoro »bez« omastku a naopak získaly ještě hrnec nebo hrníček vzácného husího sádla a k tomu uspořily jiné, stejně drahé maso u řezníka, dospějeme nakonec k paradoxnímu závěru, že drahá husa není vlastně drahá!


Původní zdroj historického článku:
Lidové noviny - 1939, autor M. Ú.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
11. listopadu 2021


Diskuze k článku „Svatomartinská husa není drahá! Vyzkoušejte, co vše z jediné husy dokázaly uvařit naše prababičky“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.