Sto let starý pohled na původ a budoucnost Slovanů

Praha.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

O původu Slovanů.

Kdysi celá Evropa byla jediným velikým mořem, z něhož semo tamo po různu vystupovaly různé ostrovy a ostrůvky, jež za dnešního dne nejvyšší vrcholy hor tvoří.

Dnes nebetyčná horstva tato pokryta jsou ledem a sněhem jako ledovce, druhdy byly to jen nízké ostrůvky v mořích pokryté přebujnou vegetací, z níž původ vzala dnešní tuha a anthracit.

Časem z tohoto moře, z počátku osetého jen málo ostrůvky, vyvstávalo jich víc a více, a sice nejprve jižní strana Evropy tlakem vulkanickým nad hladinu moře byla zdvižena; byla to souš, kde dnes zříme moře středozemní a Italii. Rusko, Polsko bylo ještě pod vodou. Po Uhrách bylo ještě veliké moře vnitrozemní a též v Čechách samých byla jezera. Souše nově povstalé pokryté byly přebujnou vegetací, pralesy neproniknutelnými, z nichž přívaly do zátočin mořských a jezerních splaveny byly celé pralesy z šírých těch oblastí; tak povstalo uhlí kamenné, v pozdějších tisíciletích i hnědé.

Než Evropa severní vystupovala stále výš a výše a mezi Uralem a Karpaty vznikla souš, močálovitá nížina. Moře Baltické však hlubokým jižním zálivem sahalo daleko do vnitrozemí až ke Karpatům samým — skoro až k rozhraní Bukoviny, Uher a Haliče. I Uhry byly tehdáž již souší, i naše vlast. O formaci dnešního moře středozemního nebylo ještě ponětí; Italie dnešní byla vnitrozemní zemí (podobně jako dnes Čechy, Morava a Slezsko), nejbližším mořem byl ji zmíněný záliv mořský za Karpaty, který směrem severním v místech nynějšího Petrohradu v širé moře vyúsťoval.

První obyvatelé evropští byli zajisté ostrované dnešních velehor. A maně se naskytá otázka, nebyly-li ostrovy Karpat dnešních osídleny původními Praslovany, ostrovy Alp Prateutóny atd. Člověk do Evropy se zajisté přistěhoval, o tom není pochyby. Proto první pěší inváse nomadů (kočovníků) bílých, indického původu brala se pevninami středomořskými do nynější západní Evropy.

Stalo se tak v době kamenné; kmenové invasující (dobývační) měli zřízení indiánsko-pohlavárské; slovanské původní obyvatelstvo, jež musíme nezbytně hledati v Karpatech a v Zakarpatí, byl již vyvinutější pastýřsko-rolnicko-plavecký národ zřízení patriarchalně rodinného, kmenového. Byl to národ rozdrobený v množství hašteřících se politických svazků a svazečků a při své rozháraností — byť i značně na dobu tehdejší byl vyspělým — přece zřídka kdy společně politicky vystupoval, leda v krajním nebezpečí.

Rozvadění a utiskovaní kmenové slovanští odcházeli z původního domova. A to v prvé řadě ubírali se po vodě, břehy moře uherského zalidnujíce, a když moře uherské se probralo a nížina uherská se obrátila v souš, zalidnili celé Uhry. Na to z Karpat šířil se živel slovanský zmíněnou zátokou mořskou na sever, olidňuje z obou stran oba její břehy. Teprv v době pozdější šířil se dále do vnitrozemí na všechny strany, na západ i na východ; později i zátoka tato vyzdvižena byla nad hladinu mořskou.

V těch časech byla osídlena i naše vlast slovanským národem, nejspíše asi Bóji. O národě tomto uchované zprávy dějepisné liči jej jako národ s vlastnostmi naprosto slovanskými: mírumilovnost, orba, lehkomyslnost, zpěv a tancechtivost, udatnost, statečnost, přičinlivost.

Všecky vlastnosti slovanské povahy, ba i samo jméno jeho je původu slovanského: Bojové, t. j. národ hraničářským v stálých půtkách s Indiánskými Teutony žijící. Tento národ čas od času sice uvržen byl asi opět vždy nesvorností svojí vnitřní v porobu teutonskou a posléze i markomanskou, ale po jejich porážce Římany dovedl se zorganisovat pod Čechem v poušti bójské a snad i sesílit ze západu svými soukmenovci. Z daleka to ale nebylo; jen prý přes tři řeky přešli.

Než zmíněné odehrává se již v době daleko pozdější, historické: Balt průliv karpatský pozbyl, souš středozemní již se propadla v moře, Dějiny nepsané byly mnohem zajímavější napsaných. Při napsaných mizí osoby, případně národové, při nenapsaných mizí a objevují se celé kontinenty ze dna mořského a vyvstávají na místo souší opět celá moře. Tyto dějiny čteme v kamenech a v skalách.

Jiní chtí mít postup dějin jiný. Z Bělocharvatska prý jsme vyšli a rozšířili se do všech stran, do všech nynějších sídel svých. Ale jakž bylo, když středem Bělocharvatska protékal záliv mořský? Zdaž prvé nebyly osídleny břehy jeho z původních ostrovů horských zmnožilým lidstvem?

Kdyby ohnisko naše bylo v Bělocharvatsku, zajisté tamže byl by vrchol populace ; zatím ale vidíme, ač národy tyto nedecimovaly středověké plameny, mučírny a války vyvražďující, jako nás v západní Evropě, ač národové ti od věků množí se rychleji než my se množili a množíme, přece čím více na východ, tím populace řidší; ba Sibiř teprve v současnu se Slovany osídluje, majíc sotva na 900 měr jednoho osadníka, kdežto v Čechách jest nás na 500 měr již 170 osob.

Bělocharvatsko jest též řídce obydleno, proto východištěm živlu našeho asi není samo, nýbrž východiště a kolébku všech Slovanů dlužno hledati jižněji a západněji: jest jí horstvo Karpatské vůbec, jako bývalé souostroví mořské.

Evropu západní okupovali před námi a snad i proti nám národové indoevropští, neslovanští, v době dějepisné, již urvali nám kmeny baltické strávivše je, urvali nám Uhry, zotročovali nás již v minulu (srovnej německé Slawe = Slovan, Sklawe = otrok), rvou nám i dnes nadále půdu i jazyk, nešetříce žádných pravidel lidskosti. Ztratili jsme sice již veliké oblasti: celé Pobaltí, část Saska, Bavor, Horní i Dolní Rakousky, část Solnohrad, Štýrska, Uhry z části, celé Rumunsko a přece však celkem více jsme nabyli na severovýchodu Evropy a na severu Asie cestou pokojného vývoje.

Germáni mnoho pozbyli, sloučivše se s přemoženými Latiny, pozbyli své národní osobytosti v mnohých šírých oblastech, ztratili sami sebe, vytvořili národy cizí, národy románské, krev sobě nepřátelskou. Bumbrlík mnoho pozřel, je pravda, přes to ale Bumbrlíkem zůstal na dále! —

My o svoji osobytost národní však více se nestrachujeme, budoucnost náleží Slovanstvu, náleží nám!!