Skandální příčina smrti korunního prince Rudolfa, syna císaře Františka Josefa I.

původně vyšlo: Česko slovo - 1932, autor neuveden.
Smrt korunního prince Rudolfa, budoucího následníka trůnu, v roce 1889 šokovala celé Rakousko-Uhersko. Kolem jeho smrti ale panovala řada nejasností: oficiální místa hovořila o mrtvici, neoficiální o společné sebevraždě prince Rudolfa s jeho těhotnou milenkou. Článek z roku 1932 vám ale ukáže ještě jednu verzi, podle které bylo vše úplně jinak.


Tajemství přímého svědka smrti Rudolfovy prozrazeno. Tragedie v Mayerlingu bez baronesy Vecserové.

Muž, který byl přímým svědkem smrti prince Rudolfa, svěřil toto tajemství důvěrnému kamarádovi. - Kde, jak a kým byl vlastně Rudolf zastřelen?

Úmrtí bývalého komorníka korunního prince Rudolfa Loschka (Hložka), jehož syn ohlašuje vydání otcových vzpomínek na korunního prince Rudolfa, vzbudilo opět zájem o tragedii v Mayerlingu. Zaznamenali jsme různé pověsti o této tragedii, jež se v poslední době vynořily, a nyní jsme se dověděli versi úplně novou.

Sdělil nám jí pan Josef Bourek z Ch., pensista, ku podivu svěží a statný při svých 73 letech, který v letech 1879 až 1891 žil ve Vídni. Odsloužil si tam u kanonýrů své tři roky a zůstal tam pak jako kočí soukromého kočáru. Byl dobrým přítelem fiakristy Bratfische, přímého svědka záhadné smrti Rudolfovy. Právě od něho se dověděl podrobnosti o tragedii v Mayerlingu.

Až dosud o nich nepromluvil ani slova, leda se svým synem a snachou. Bál se, aby ho nestihl osud Bratfischův, který prý byl otráven proto, že mnoho věděl. Bratfisch také přísně tajil, co o tragedii v Mayerlingu věděl. Bourkovi však přece jen jako svému kamarádovi se svěřil, zapřisahaje ho, aby o tom, dokud on, Bratfisch, bude živ, nikomu neříkal ani slovo.


Teprve nyní Bourek se odhodlal prozraditi svěřené mu tajemství. Vypravuje:

Fiakrista Bratfisch měl číslo 4 a stál se svým fiakrem na štaflu u vídeňského císařského hradu. Korunní princ Rudolf používal jeho povozu ke všem soukromým jízdám. Znal Bratfische od vojska a znal ho jako dobrého zpěváka lidových písní, zejména tyrolských, a leckdy ve veselé společnosti ho dal zavolat, aby zpíval.

Bratfisch byl jakýmsi soukromým a důvěrným fiakristou korunního prince, znal tajemství všech jeho lásek a vozil ho k nim. Před kamarády se často pochlubil, kam Rudlu — tak nazýval korunního prince — vezl. Jeden čas ho vozíval ke dvěma červenovlasým krasavicím, které měly na Taborstrasse trafiku. A tu pokaždé zajel s kočárem do dvora, kde měl koně i Bourek, a říkal mu: »Vezl jsem Rudlu na zálety, je u těch červených!«

Bourek si chodil do jejich trafiky pro viržinka, patrně mu lichotilo, že ho obsluhovaly milenky korunního prince. To bylo v letech 1886 nebo 1887. Rudolf se dával Bratfischem také vozit na hony a Bratfisch často loveckým společnostem zpíval a jodloval.

Den před mayerlingskou tragedií Bratfisch vezl Rudolfa na hon do Mayerlingu. Rudolfa doprovázel jeho osobní myslivec Lajos, Maďar. Celou cestu seděl Rudolf sám na kozlíku a řídil koně, Bratfisch a Lajas seděli v kočáře. Do Mayerlingu přijeli večer už za tmy. V zámečku, kde se Rudolf ubytoval, bydlel jen zahradník. Rudolf dlouho večer seděl, Lajos vařil čaj a nosil víno. Bratfisch seděl s Rudolfem a zpíval.

O žádné ženě tu nebylo ani potuchy, baronesa Vecserová tu také nebyla. A když pak šel Rudolf spát, nařídil Bratfischovi, aby v sedm hodin ráno stál s vozem před zámečkem, protože mezi osmou a devátou přijedou kavalíři, pozvaní na hon. Hon měl začít o deváté hodině. Lajos měl Rudolfa vzbudit ráno v šest a uvařit mu k snídani čaj.

Toho rána měli být Rudolf s Vecserovou nalezeni zastřeleni. Ale není to pravda. Toho rána stál v sedm hodin s povozem před mayersým zámečkem.

A Rudolf skutečně přišel, musel sám. Lajos zatím zůstal ještě v zámečku. Rudolf poručil Bratfischovi, aby jel k fořtovně, vzdálené několik minut. Byl tam fořtem Hladík. Bratfisch věděl, už z dřívějška, že Rudolf chodí za jeho mladou ženou. Věděl proto hned, kolik uhodilo a proč tam Rudolfa veze. Před fořtovnou, když Rudolf vyskočil z kočáru, přišel mu Hladík vstříc.

Po několika slovech uvítání poslal Rudolf fořta do revíru, aby šel dohlédnout na poslední přípravy k honu, který měl začít v devět hodin, aby bylo všechno v pořádku a mohlo to včas začít. Rudolf skočil pak zpátky do kočáru a Bratfisch ho odvážel. Fořt šel do lesa. Rudolf, když fořt zašel, nařídil Bratfischovi, aby jel lesem jen kousek a zase obrátil kousek k fořtovně. Vrátili se.

Před fořtovnou dal Rudolf zastavit, vyskočil z kočáru a nařídil Bratfischovi, aby na něj počkal. Bratfisch čekal opodál. Náhle zaslechl výstřel ve fořtovně. Rozběhl se k fořtovně a spatřil nějaké děvče, fořtovu služebnou, běžet zahradou. Také fořta viděl utíkat k lesu s puškou v race. Z domu se nic neozývalo a Bratfisch vběhl dovnitř. V otevřených dveřích do pokoje se zděšeně zastavil.

Na zemi ve fořtovně ležel Rudolf, střelený do prsou a s hlavou rozbitou na levém spánku pažbou pušky. Na pohovce ležela ve mdlobách fořtova žena. Bratfischovi byla celá věc ihned jasná. Fořt měl na korunního prince podezření, tvářil se, jakoby šel do lesa, ale ve skutečnosti čekal v úkrytu. A když se pak Rudolf skutečně vrátil, vešel za ním fořt a našel ho u své ženy. Výstřel z pušky a rána pažbou do spánku byly dílem muže, který mstil svou čest na následníku trůnu. Nebyl tedy Rudolf zastřelen v zámečku, ale ve fořtovně.

To Bratfisch na vlastní oči viděl. Podle Bratfischových hodinek odehrála se celá tragedie v sedm hodin deset minut ráno. Pln hrůzy vyběhl Bratfisch z fořtovny, skočil na kozlík a tryskem jel do zámečku. Zde zalarmoval Lajoše a zahradníka, ti nasedli do kočáru a tryskem zase se vraceli do fořtovny. Prince Rudolfa našli ležet v nezměněné poloze, ale fořtova žena mezitím zmizela a byla uzavřena v druhém pokoji. Lajos se zahradníkem zvedli mrtvého Rudolfa, zanesli do kočáru a odvezli z fořtovny do zámečku.

Zde ho uložili na postel v jeho ložnici. To bylo asi kolem osmi hodin. Pak jel Bratfisch s kočárem na nádraží čekat na kavalíry, kteří byli pozváni na hon. Přijeli tři, Bratfisch z nich znal barona Becka a Hraběte Hoyose. Stručně jim řekl, co se stalo, a odvezl je do zámečku k mrtvému.

Tam jim ještě jednou obšírněji vylíčil celou událost a hned jel jeden z nich na nádraží, aby tam podal telegramy, adresované císaři. Ve Vídni vydaly noviny toho dopoledne tři zvláštní vydáni. První vyšlo brzy po deváté hodině a nejdříve podle pravdy se v něm psalo, že korunní princ Rudolf byl v Mayerlingu úkladně zastřelen.

Brzy pak přišlo druhé zvláštní vydání, že princ Rudolf byl na honu smrtelně zraněn. A pak přišlo ještě třetí zvláštní vydání, že byl raněn mrtvicí. Tři dny po tragedii mluvil Bratfisch s Bourkem a vypravoval mu podrobně o celé věci. Téhož dne se Bourek dověděl, že fořt Hladík byl nějakým sedlákem nalezen v lese nedaleko vesnice již mrtev. Zastřelil se druhou ranou ze své dvojky krátce po činu.

Baronesa Vecserová na zámku nebyla. Nemohla být proto nalezena s Rudolfem zastřelena. O tom, jak Vecserová byla do historie vpletena, mohl Bratfisch vyslovit jen domněnky.

Věděl jen to, co viděl na vlastní oči. S Rudolfem ji do Mayerlingu nevezl. Rudolfa nalezl zastřeleného ve fořtovně a odtud ho převezl do zámku. Žádná žena přitom však, krom fořtové a její služebné, nebyla. Vecserová byla vymyšlena teprve dodatečně, aby se z případu mohla udělat společná sebevražda milenců.

Až do Rudolfova pohřbu, který se konal počátkem února 1889, hovořilo se po Vídni o smrti Rudolfově a jejích okolnostech zcela volně a velmi mnoho. Po pohřbu se to změnilo a noviny upozorňovaly, aby se o tom nemluvilo. Celá Vídeň se rojila tajnými a mnoho osob bylo pozatýkáno, že neopatrně mluvili na veřejných místech, hlavně po hospodách.

Tehdy také fořtova žena byla odstraněna, byla dopravena někam do Francie, kde žila z renty od císařského domu. Také její služebná zmizela a Lajos se ztratil někde v Maďarsku. Bratfisch byl povolán k císaři Františku Josefovi a podal mu podrobnou zprávu. Dostal od císaře darem mnoho nábytku po Rudolfovi, ložnici, zařízení knihovny a mnoho parohu, takže si to odvezl vozem.

K tomu dostal vilku v Dornbachu u Vídně a pěknou rentu, ale musel přísahat, že zachová události v Mayerlingu v tajnosti. Také svého povolání se musel vzdát. Prodal koně i kočár a nechal si jen jednoho koníka pro radost a projížděl se faetonkem.

I potom tento svědek stýkal se s kamarádem Bourkem a pochvaloval si, jaký to má život, doma zařízení jako na zámku, dělat nemusí a peníze mu jdou. Tento jeho blahobyt netrval však dále než dva roky. Jednou ráno byl nalezen mrtev a byla vydána zpráva, že ho ranila mrtvice. Nikdo tomu nevěřil a Bourek je do dneška přesvědčen, že byl otráven nebo jinak násilně sprovozen se světa, protože přece jen nezachovával tajemství tak, jak přísahal.

Bourek sám si netroufal mluvit. Také byl jednou přiveden na policejní komisařství, ale vyvázl šťastně jen s napomenutím, a od té doby si dával pozor. Teprve nyní, když četl v novinách tolik zpráv o mayerlingské tragedii, z nichž každá tvrdí něco jiného, než co on se dověděl od Bratfische, rozhodl se své vzpomínky uveřejnit.


Původní zdroj historického článku:
Česko slovo - 1932, autor neuveden.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
9. září 2022


Diskuze k článku „Skandální příčina smrti korunního prince Rudolfa, syna císaře Františka Josefa I.“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.