Rozesmějí vás vtipy z roku 1907?

Theorie a prakse.

Oldřich: Mohu voliti mezi chudým děvčetem, které miluji a bohatou vdovou, které nemiluji. K čemu bys mně radil, Dalemile?
Dalemil: Víš, příteli, láska je sůl života. bez ní je všechno ostatní pouhý tvaroh. Láska chudobu činí bohatstvím, námahu proměňuje v požitek a zemi mění v nebe.
Oldřich: Dosti, dosti, vezmu si chudé děvče, které miluji.
Dalemil: Výborně voleno, dej mi však při té příležitosti adresu vdovy, které nemiluješ.

Páteři si stěžují, že lidé už neradi chodí do kostela. To snad od té doby, co jistý lékař prohlásil, že spát ve dne není moc zdravé.

Herec (jenž byl večer před tím mordoval Hamleta): Pane, vy jste o mně nenapsal ani jediné řádky.
Novinář: Neděkujte — rádo se stalo — jsme staří přátelé a proto jsem o tom raději pomlčel.

Dvě doby v národě českém.
Byl jednou čas, kdy praotcové smělí
se v boji s nepřítelem oháněli
palcátem, cepem, mečer, sudlicí...

— Však ten čas minul; vnuci jejich skleslí
se ohánějí jen frásemi a hesly
a po případě plnou sklenicí.

Časy se mění.
Moderním v starých časech bývávalo
mít v kapse plno, na sobě jen málo;
v nynější době mboderním je víc:
mít plno na sobě a v kapse — nic.

Tlusté ženské prý letos nebudou modní. To věříme — při té drahotě potravin vyjde tloušťka i u mužů z mody.

Profesor: Není vše zlato, co se třpytí.
Kobližko, dejte nám nějaký příklad.
Kobližka: Váš nos, pane profesore.

Je-li vdova hezká, bohatá a mladá, přestane vždy vdovou býti dříve než se nadá.

“Pane, vy jste slíbil, že na jaře mi zaplatíte těch sto dolarů, co jste mi dlužen?”
“Prosím vás — jak jsem mohl — přece víte, že jsme zde v Chicagu letos žádného jara neměli.”

“Jak, vy jste se už poděkoval z toho klubu vegetariánů?”
“Ne — oni mne vyloučili.”
“A proč?”
“Nazval jsem předsedu hovadem a to je proti pravidlům vegetarianismu.”

Už si poseděl.
Malíř: Jářku, sousede, nechtěl byste mi trochu posedět?
Hlídač: Daj’ mi svatý pokoj — mě teprve včera pustili!

Jindy a nyní.
Druhdy ženich po tom toužil jen, by svou dívku vedl od oltáře, teď však bývá zcela spokojen, když pochodil s tchánem — u notáře.

Pramen informací.
Agent: Nechtěl byste si koupiti encyklopedii všech možných vědomostí? Dozvíte se vše —
Občan: Nepotřebuji — moje žena patři k pěti spolkům a tak se také všechno dozvím a zadarmo.

Chytrý ptáček.
Matka: Koukej, Karlíku, Evička pláče, že jsi se s ní o broskev nerozdělil.” —
Karlík: Vždyť jsem se rozdělil, dal jsem jí pecku, když ji zasadí, bude míti celý strom a více broskví, nežli já.