Rok 1937: Bývalí horníci se bojí o své bydlení, těžaři je chtějí vystěhovat z levných bytů

Horničtí pensisté se brání

Vítkovické těžířstvo dává výpověď pensistům na Šalomouně

Horničtí pensisté v ostravsko-karvinském revíru, kteří bydlí v závodních bytech, nemají nikdy klidu. Stále jsou znepokojováni správami těžířstev, které jim dávají pravidelně čas od času najevo, že by je viděly nejraději z bytů venku.

Správy závodů rozšiřují mezi pensisty zprávy, že se musejí vystěhovat a tak nutí lidi, kteří nemají nazbyt peněz a nemohou levné byty získat, aby si přece jen hledali jiné přístřeší.

Pensisté však hledají levné byty marně, poněvadž prostě neexistují. V nedávné době podobným způsobem jsou znepokojováni horničtí pensisté z jámy Šalomouny.

Tato kolonie patří — jak známo — Vítkovickému hornímu a hutnímu těžířstvu. Dostali jsme dopis jednoho pensisty, který si stěžuje na tento nesociální postup a dožaduje se zákroku hornických organisací. Píše v něm:

»Pane redaktore,
napište v Českém Slově, že by bylo dobře, aby majitelé dolů a vedoucí úřednici, kteří rozhodují o našich bytech, nechali nás těch několik let, co nám zbývá, na odpočinku v klidu a aspoň nás staré nevyhazovali z bytů.

Přichází jaro, a my všichni čekáme, jak to s námi dopadne. Pense je malá, drahota stoupá a malé byty nelze najiti a to je pro nás dnes největší starost. Pracovali jsme přes 30 let, z práce horníků kapitál zmohutněl, a nyní nás na stará kolena chtějí vyhodit z bytů ven, abychom šli žebrat. Jinak by to nemohlo dopadnout; poněvadž nemáme ani tolik příjmu, abychom z něho mohli zaplatit drahý byt.

Proslýchá se, že jáma Hlubina potřebuje asi 40 bytů a to máme my staří odnésti. Prosíme, aby se nás ujaly odborové organisace a zachránily přístřeší pro nejstarší pionýry práce. Obec nám pomoci nemůže, neboť na ty malé byty, jež chce stavět, již čekají stovky jiných potřebných rodin, které dnes platí za byty velké peníze, jež by mohly jinak užiti na stravu a ošacení.«

Je smutnou skutečností, že těžířstva pravidelně ztrpčují pensistům život, nutí je, aby se vystěhovali a často též proti nim postupují soudně. V mnoha případech správa závodů nejde sice ve svých hrozbách do důsledků.

Bylo nám řečeno, že prý pouze »zkouší«, zda by takovýmto soustavným znepokojováním nedostala někoho z bytu. Proti tomu se ovšem musí ohraditi veškerá veřejnost, které záleží na slušné existenci horníků a hornických pensistů.

S pensisty se nesmějí dělat pokusy a postupovati tak nesociálně. Je třeba, aby se odborové organisace hornických pensistů zastaly.