Rok 1930: Nejtrpělivější taxikář na světě s neskutečnou důvěrou v lidskou poctivost

Indický Tádž Mahal.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nejtrpělivější šofér světa.

Půl roku čekal s autodrožkou na hosta.

Ani moudrý rabbi Ben Akiba netušil, že se v době aut vyskytne šofér, který celý půl roku bude čekat na pasažéra, zatím co jeho taxametr poběží, aby vyměřil výši odměny.

Šoférem tím byl majetník autodrožky čís. 189 v Bombayi Said Abdul Hafiz. Muž skromný spolehlivý a plný víry v poctivost jiných lidí zejména bílých gentlemanů.

Stalo se jednou, že vůz Hafízův najal Američan, který si chtěl z lodi, zakotvené v přístavu, udělat malý výlet do města. Z výletu, shlédnuv zběžně všechny pomátnosti města, vrátil se Američan do přístavu. Tu však shledal, že nemá u sebe potřebnou sumu.

Odešel proto na loď slíbiv šoféru, že příslušný poplatek za jízdu pošle po lodním stewardovi. Said Abdul Hafiz čekal a čekal — tak dlouho, až se loď dala do pohybu Šoféra to však nevyrušilo z klidu a nezbavilo pevné víry, že se loď vrátí a bílý gentleman splní svou povinnost.

Druhům, kteří se mu smáli, že byl napálen, odpovídal Hafiz: „Sahib (bílý pán) mi slíbil peníze a já budu trpělivě ve jménu Allahově čekat“...

Zatím přešly týdny a drožka číslo 189 čekala stále v přístavě na bílého gentlemana. Posměch druhů se stupňoval. O případ zajímala se i policie a novináři. V bombayských listech byl Said Abdul Hafiz nazýván největším optimistou přítomné doby.

Ubohý šofér nedal se však tímto posměchem zmásti a čekal trpělivě dále. A dočkal se! Američan, jemuž se náhodu dostal do ruky bombayský list, rozpomněl se na svůj dluh a na americký konsulát zaslal pro Saida Abdula Hafize sumu, která daleko převyšovala honorář za jízdu i čekání.

Trpělivost nepřinesla sice bombayskému šoférů růže, ale za to pěkný svazek dolarových bankovek a pověst nejtrpělivějšího šoféra na světě.