Papež a móda.

Papež Pius XI. pozoroval už po delší dobu s nevolí, že cizozemské dámy, připuštěné k audienci, nedbají vážnosti místa a že se netaktně dostavují ve frivolních toaletách společenských.

Proto nařídil papež svému starému příteli a soukromému tajemníkovi Caccia-Dominioniovi, aby zjednal nápravu. Monsignore Caccia-Dominioni udělil příslušný rozkaz monsignoru Remiddiovi, který rozděluje vstupenky k audiencím.

Remiddi dával pak dámám, ucházejícím se o audienci se vstupenkami zároveň náležité pokyny; některé vyhověly, ale jíné nikoliv a dostavovaly se k audienci opět hluboce dekoletovány, v kratičkých sukních a průsvitných punčoškách. Ovšem nedostaly se dále, než do prvního sálu, kde jim dozorem pověřený lokaj oznámil, že v tomto úboru do audienčního sálu nesmějí.

Chtěly-li odbyté papeže mermomocí spatřiti, musily zajíti do nejbližšího módního salonu a tam zevnějšek svůj dáti upraviti tak, aby proti němu nebylo námitek.

Z toho byly zmatky a průtahy a aby tomu odpomohl, rozhodl se papež změnili teorii v praksi a nakresliti vlastnoručně model vhodného úboru k audiencím, jehož vyobrazení bylo otištěno na rubu vstupenek.

Není však třeba, aby se dámy, chtící k papeži, otrocky řídily vzorem, jím nakresleným, ale tři podmínky musí nezbytně zachovati, chtí-li toho dosáhnouti: musí míti vysoký, až k ušním boltcům sahající límec, dlouhé rukávy a sukně až přes kotníky, dotýtající se okrajem podlahy.

Dáma takto oblečená dostane se bez překážek k papeži.