Vlhká a suchá souhvězdí.

Astrologie už za dob Babyloňanů a Assyrů rozdělila soustavu hvězdnou v zvířetník, Zodiakus, a zastávala názor, že jsou vlhká a suchá, studená a horká souhvězdí.

Tyto představy projevují se umělecky názorně v klínovém písmu proslulé babylonské výpravné básně o Gilgamešovi, jejíž 12 zpěvu znázorňuje hrdinovo putování souhvězdími zvířetníku. 11. zpěv odpovídá souhvězdí Vodnáře, tak řečenému souhvězdí vlhkému, a líčí se v něm veliká potopa.

Toto rozdělení souhvězdí na vlhká a suchá, studená a horká, bylo dlouho považováno za dětinství. Zdá se však přece, že tyto astrologické myšlenky dávných dob založeny jsou na hlubší znalosti souvislosti zjevů přírodních.

V Reclams Universum poukazuje se totiž na to, že přesné zkoumání vedlo k překvapujícím poznatkům v tomto směru. Známé kolísání v obecném stavu povětrnosti souhlasí s kolísáním slunečních skvrn a ty zase závisí na postavení planet Jupitera a Saturna.

Vzhledem k postupu kosmického ledu k zemi musíme tedy míti vlhká leta právě tehdy, když zmíněné planety stojí ve znamení vlhkého souhvězdí zvířetníku, tedy snad Vodnáře, kdežto suchá a horká léta jsou na zemi tenkrát, stojí—li planety ve znamení příslušných souhvězdí, jak tvrdila už stará astrologie.