Tři leta nevyřídil ani akt.

Svého času přinesli jsme též zprávu o magistrátním pražském úředníku, který po tři leta nevyřídil ani jeden akt.

Zpráva ukázala se úplně pravdivou. Nyní bylo na schůzí užší správní komise pražské konstatováno, že dotyčný úředník byl duševně těžce nemocen, že byl dán do ústavu choromyslných a tam nyní zemřel.

Bylo to však v pořádku, že se trpělo, že dotyčný úředník pro nemoc několik let nic nedělal, a že to vše šlo na účet pražských poplatníku?

Představený jeho přec dávno mohl na tuto okolnost upozornit a dotyčný mohl být dávno dán do pense neb poslán na zdravotní dovolenou, za žádnou cenu nesmělo se však trpět podobné „úřadování“ bez úřadování, které dělalo také divný dojem na celou naši veřejnost, zejména bylo-li něco takového možným v nejpřednější naší samosprávné korporaci, která musí být ostatním naším obcím ve všem vzorem.

Nemůže proto pražské veřejnosti nikterak stačit konstatování, že dotyčný byl duševně těžce nemocen a že již zemřel, mělo se též říci, jak a proč nadřízený přednosta trpěl tak dlouho podobné úřadování na účel pražských poplatníků.