Rok 1923: Čeho se bojí krásné Japonky?

Bílý vlas u Japonců.

Malé Japonky nebojí se ničeho tak jako šedivých vlasů. Protože nenosí klobouků, záleží jim na vlasech mnohem více, než jejich západním sestrám.

Nevadí, že obličej je již svraštělý a jeví neklamné známky stáří, jen když vlas se pyšní krásnou černí. Pokud se neobjeví zrádné bílé nitky, oddává se Japonka všem radostem a požitkům mládí.

Jakmile však vlas zbělá, je konec všemu. Je vyloučena z veřejného života a zdržuje se raději více doma. S bílým vlasem zmizely všecky přednosti a výhody, které mělo mládí, a jeho nositelka klesla i v sociálním ohledu na nižší stupeň, do třídy služebnictva.

Proto se věnuje vlasu v Japonsku nezvyklá péče a nikde jinde se nespotřebuje tolik různých vodiček na vlasy a barviv. Dovážejí se dílem z ciziny, dílem jsou výrobky domácí.

Chce-li si Japonka udržet barvu vlasů, je tak odvážná, že se nelekne ani barviva, které může být škodlivé zdraví.

Kdyby se našel mezi Japonci člověk, který by objevil prostředek, jak si zachovat přirozenou barvu vlasů, byl by jistě v krátké době nejbohatším mužem celého Japonska.