Rok 1922: Výbuch vzteku, který žárlivého manžela přivedl až před soud

Zamilovaný pár.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nevěra paní Věry.

Bankovní úředník R. neměl nic lepšího na práci, když přišel v noci z kavárny, nežli své nevinně spící a ničeho netušící mladé, hezké ženušce kontrolovali kabelku.

Notýsek, pudřenka, zrcádko, tři nové dvacetihalére a jeden padesátihaléř a pak — ha! zlatý medailonek a v něm — ha! podobenka mladého muže.

— »Co je tohle?« vykřikl a brutálně zatřepal schouleným tělíčkem. Rtíky se našpulily, očka vyvalily: »Co je?« řekla ze spaní. — »Co je? Tohle!« a Othello strkal jí medailonek až po ohrnutý nůsek. — »Já nevím« řekla rozespalá a protírala si oči.

Ale žárlivý manžel mrštil medailonkem na zem a rozšlapal ho na cucky. Obrázek, zlatý plech i sklo, vše slilo se v beztvárnou hmotu. A probuzená paní Věra vykřikla, propukla v pláč a chtěla vysvětlovali. »Nech mně!« řekl manžel a od té doby spolu nemluvili.

Až po několika dnech přišel dopis slečny Ervíny, manželčiny přítelkyně, že se dověděla, jak brutálně rozšlapal medailonek s obrázkem jejího přítele, který jí svěřila, aby ho dala ke správě zlatníkovi. Scházelo mu totiž ouško. (Ne příteli, nýbrž medailonku.) A Ervína žádala náhradu za správu.

Manžel přečetl dopis a hodil ho Věře na stůl s pohrdavým: »Čistá komedie!«

Ale v několika dalších dnech dostal pozvání k přestupkovému soudu, kde odpovídal pro přestupek zlomyslného poškození cizího majetku. Tam slečna Ervína potvrdila přísežně, že skutečně medailonek i hoch v něm byly její a že jeho správa (ne hocha), nýbrž medailonku) stála 86 Kč.

Nyní musel manžel chtě nechtě uvěřili a s velikými omluvami zaplatil na místě Ervíně účet zlatníkův. Hájil se, že nejednal zlomyslně, nýbrž ve velkém rozčilení a v nedorozumění, ježto se mu nedostalo okamžitého vysvětlení.

Soudce v uvážení toho manžela osvobodil. Naskýtá se nyní indiskrétní otázka: Kdo nosí nyní medailonek, Věra nebo Ervína?