Rok 1921: Nejmodernější a nejzdravější sport? Tanec!

Foxtrot.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Spojujme prospěšné s příjemným! Sláva tanci!

Kdo by nechtěl být zdravým! A sportem se zdraví udržuje, není-li ovšem sám zdraví nebezpečný. Vyberme si tedy takový, při němž ani nespadneme s oblak, nebo se skalní stěny nebo se splašeného živočicha, při němž nevyletíme na hranečník nebo kandelábr, při němž nám spoluhráč nemůže ublížit, nýbrž naopak, jest andělem strážným, který nás podchytí v kroku chybném.

Co přichází z ciziny je vždy dobré, je naše staré slovanské mínění. A cizina pěstí ten sport nadšeně. Jsou to moderní tance. Ve Francii, Anglii jsou přečetní mužové a ženy, kteří jdou pravidelně v 5 odpoledne na svůj taneček, jako se chodilo do šermu nebo švédského tělocviku. Tanec je částí jejich hygienické starosti.

A není zdravější zatančiti si po večeři, než zůstat seděl? Nemohou pravda všichni navštěvovati taneční síně a restauranty, kde se muzicíruje. Přemnozí tančí doma při pianě. A to jest velmi dobré! Tanec jest výtečný sport, jenž udržuje zdraví a prodlužuje život. A také statistiky nám potvrzují, že ze zaměstnání, které vykazují největší věk, jsou tanečnice na prvém místě.

Ženy, jež snaživě tančí, pozbývají tloušky, zachovávají si linie a nabudou lehkosti a graciesnosti. Muži dbají víc svého fysického vzhledu, zůstávají mladými a štíhlými. Měla by tedy vláda naříditi obligátní učení tanci na školách i lyceích. Tanec jest nejvábnější způsob, jak cvičiti tělo a vypotiti se.

Nyní se tančí ve sportovních kruzích v lokálech klubovních a v šatech sportovních, golfu, šermu, tennisu atd. Poněvadž se hledí na tanec jako na sport, netančí se v místnostech zakouřených a místo spánku do rána.

Jak se toho chopili vážně v Anglii, ukáže toto: U Londýna mají prázdné hangary z války. Ohromné místnosti lze nazvati dansodromy. Dva tisíce párů tančí při šesti monstreorchestrech. Jest to ohromná továrna na výrobu schimmy-sů (nejmodernější tanec). Mohlo by se říci zprůmyslněný tanec.

Na jednom konci kola ponechali místo ohrazené, kde stojí tanečníci a tanečnice zaměstnané v tomto závodě. Na jedné straně muži, na druhé ženy. Páni ve smokingu, velmi korrektní. Mezi dámami všechny stupně štíhlosti i krásy, některé i opravdu pěkné. Jsou v černých robách, lehce dekoltované, s bílými nanšetkami. Elegancí jsou tak mezi písařkou na stroji a bonou. Páni i dámy mají červené pentle, aby byli odlišní od návštěvníků.

Návštěvník neb náštěvnice koupí si u pokladny za 6 pencí růžový lístek, jde k ohrazenému kolu a dle své chuti a znalosti vybere si tanečníka neb tanečnici. Má-li pak chuť na nový tanec, koupí si zas lístek a tančí znovu. Tady se při výběru nedbá na nic než na nohy, jak se vyznají v zaměstnání. Snad dojde i na to, že budou si najímati tanečníky neb tanečnice na hodinu jako drožku, tanečník neb - ice bude mít na rameně připevněný přístroj na měření skoků neb doby.

Že by se tento způsob provádění tanečního sportu ujal také jinde než v Anglii, lze pochybovali, připomíná na konec Le Journal, z něhož čerpám k tomuto povídání.