Rok 1917: Oslava statečnosti prvních vojenských pilotů

Aviatik.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Pozdravení letci.

Tak denně vidím tě, jak v modré výši
nad krajinou se zjevíš, letče smělý!
Zrak marně hledá tě, co ucho slyší
motoru tvého oddech rozechvělý
už z dálky mrskat vzduchu čirou říši.

A nyní přicházíš! Buď vřele zdraven!
Tisíce srdci radost přijmi tichou,
ty ptáku obrovský, jenž tíže zbaven
ve výšinách se vznášíš, s lehkou pýchou
kraj přelétáš! Vždy čilý, nikdy znaven

pracuje motor v pevné tvojí hrudi.
Do bojů hluku jeho píseň hříme.
Kam, ptáku bzučící, tě síla pudí?
Za jakým cílem jdeš na cestě přímé?
Tvůj lehký let nám v srdci touhu budí:

Plouť s tebou vzdušnou dálavou a sterou
pohledů změnu v světlé hloubce zřítí!
Železnic síť a cest a řek spleť šerou,
pokojných vsí, jichž domky jasně svítí,
modravých lesů, z nichž se páry derou.

Zříť cizích zákopů tajenou čáru
se vinout krajem, ostře odstíněnou,
ruch živý v nich za poledního žáru,
tisíce těl, jak houfně v útok ženou
za smyslů šílení a v krve varu.

Děl vidět těžkých baterie skryté,
jak v hájích umělých z úvalů střílí.
Zříť vozatajstva proudy v jedno slité,
jak všemi směry k frontě kvapně pílí.
Posily, vidět vás, jak táboříte!

S oblačné výše jak se malé jeví
divadle bojiště! Tisíců křeče,
úsilí, vzdechy, šílenství a řevy,
krev temná zpěněná, z ran která teče,
ztracení mrtví, o nichž nikdo neví ....

Rozrytá země, děly znetvořená,
zákopy, skryty, ostnatými dráty!
Bolesti lidská! Zlobo beze jmena!
Krvavý ohni, v pekle pudů vzňatý!
Nicoto hlučná, s modré výše zřená! —

To vidí letec, vjemů kořist sbírá,
se nese slavně bezoblačnou drahou
do mocných kruhů obzor vzdušný svírá.
A na svých křídlech jako značku blahou
dva černé kříže zrakům rozestírá.

Dál vzduchem letí vážka obrovitá.
Nad námi v slunci trup se stkvělý blýští,
s ploch nosných čtveřicí vrtule kmitá.
A motor slavně hřmí. A nad bojišti
praporec dlouhý vlnivě se zmítá ....