Mimikry lodí.
Právě tak jako u vojáků, vypravených do pole, musí být i při vypravování válečných lodí snaha, aby lodi, pokud možná, splynuly s barvou svého okolí, tedy s barvou mořské vody a oblohy a zůstaly tak nepříteli dlouho neviditelny.
Dokud ještě brázdily hladinu mořskou plachetní lodi, byl nátěr válečných lodí celkem bezvýznamný, protože vysoké stožáry s bílými plachtami, větrem vzdutými, odrážely se temně na obzoru a malá rychlost lodí vždy dopřála nepříteli času, aby se uchystal na výpad nebo utekl.
Leč dnes, kdy máme ploché válečné lodi, opatřené turbinami, lodi schopné rychlé jízdy a tím také náhlých prudkých útoků, hraje barva jejich velkou úlohu. Německo a Anglie dávají proto svým válečným lodím barvu šedou, která nejvíce splývá s barvou moře, třeba toto měnilo svou barvu dle počasí.
Šeď lodí německých je však velice světlá, kdežto Angličané a právě tak Italové volili pro své válečné lodi šeď tmavší. Francie natírá trup svých pancéřových lodí a křižáků černě a jen dělovým věžím, konstruovaným u válečných lodí zvláště do značné výšky, dává barvu šedou, aby se neodrážely příliš nápadně od oblohy. Týž dvojí nátěr mají válečné lodi japonské.
Barevněji, než Atlantický oceán, který bývá šedomodrý nebo špinavě šedý, vypadá Středozemní moře, jehož vody jsou v záři sluneční temně modré, jako obloha, která se v nich odráží, při špatném počasí je voda téměř temně olivová. Rakouské lodi, brázdící vlny Středozemního moře, mají proto jen jim vlastní, šedozelený nátěr.
Loďstvo Spojených států severoamerických je tak jako francouzské a japonské natřeno dvojí barvou. Trup je bílý, dělové věže, stožár a komíny žluté.
Torpedové čluny a ponorné čluny některých států mají zvláštní nátěr; v Německu a v Anglii jsou černé, ve Spojených státech tmavošedé. Pracují za mlhavého počasí nebo v noci, musí míti tedy barvu, která by jim dovolila nepozorovaně se přiblížiti k nepřátelským lodím a zasaditi jim smrtelné rány.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1914: Rozdíly v maskování válečných lodí různých států“