Rok 1910: Veselá historka z nákupu velbloudů pro ruskou armádu

rubrika: historické články / válka, zbraně a vojenství, původně vyšlo: Lidové noviny - 1910, autor neuveden.
Kolem armádních zakázek často panuje řada nejasností a podezření na osobní obohacení zainteresovaných osob. Zajímavá historka z roku 1910 vám ukáže, jak tehdy armádní nákupy fungovaly v carském Rusku. Myslíte, že dnes to někdy funguje podobně?
Následující text pochází z roku 1910

Příhoda s velbloudy.

Bývalý kontrolní úředník ruský G. P. Miller vypravuje v Historickém Poslu tuto příhodu:

Byl jsem svého času vyslán jako úředník do Turkestanu. kde působil neslavně známý generál Annenkov. Jednoho dne si mne »generál« zavolal a poručil mi, abych převzal padesát velbloudů, jež byly koupeny pro Rusko kus za 75 rublů.

Když jsem přijel do Kiril-Arvalu, šel jsem hned k veliteli táboru, plukovníku Sultanovovi. Ten mne zval roztomile k pití a na zákusky, ale odmítl jsem, žádaje, aby mi dříve ukázal velbloudy.

— »Hm, to bude trochu obtížné,« podotkl plukovník rozmarně.

— »Kterak to? Vždyť jsem k vůli tomu přece přijel...«

— »Ano, ale velbloudi...«

— »Nu, co je?«

— »Co je? Koupili jsme přece velbloudy, že?«

— »Měl jste rozkaz, abyste opatřil padesát velbloudů po 75 rublech.«

— »Ano.«

— »Kde jsou?«

— »Zde je kvitance,« pravil plukovník a vytáhl kus papíru, na němž bylo něco tatarského načmáráno.

— »Dobrá, teď bych však rád viděl velbloudy.«

— »Velbloudy?«

— »Nu, ano. o ty přece jde.«

— »Ale to je zvláštní příhoda.«

— »Jaká příhoda?«

— »Nuže, poslyšte: Předešlý čtvrtek koupil jsem od zdejšího Tatara velbloudy, zaplatil jsem mu řádně, načež mi Tatar vydal kvitanci. Dobrá, měl jsem velbloudy. Srdce mi usedalo radostí, jak byli pěkní. Tak tu stáli do soboty. V ten den onemocněl jeden z velbloudů, druhého dne další a tak postupně onemocněli všichni. A co horšího, všichni chcípli. Nevěříte mi? Tak se stalo, jako že Bůh je nade mnou! Sepsal jsem o tom protokol.«

— »A co se stalo s kožemi?«

— »S kožemi? Ach, batuško, to je zase jiná příhoda.«

— »Jaká?«

— »Dali jsme všecky pošlé velbloudy na hromadu, v tom přišla hrozná písková bouře a pokryla všecky mrtvoly. Nebylo by stálo za to, vykopáváti je a stahovati.«

— »Tak vykopejte aspoň jednu mrtvolu, musím ji vidět.«

— »Ne, batuško, dopřej také zvířatům po smrti odpočinku. Tu je kvitance, stačí přece. Věř mi. Ostatně, co bychom se o takové maličkosti starali.«

— »Ale musím napsati protokol.«

— »To napiš, napiš, batuško,« pochvaloval ochotně plukovník a sám přinesl inkoust a péro, aby kontrolor mohl hned napsati protokol. A tak jsme protokol napsali. Ten byl poslán na dalekou, dalekou cestu do Petrohradu a kdo ví, zda se tam vůbec dostal...


Původní zdroj historického článku:
Lidové noviny - 1910, autor neuveden.


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
27. dubna 2022


Diskuze k článku „Rok 1910: Veselá historka z nákupu velbloudů pro ruskou armádu“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2024 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.