Rok 1908: Dětský svět fantazie, sugesce a lhaní

Dětské lhaní.

Ku psychologii dětského lhaní, o jehož významu zvláště při soudním svědectví se v poslední době mnoho mluvilo, uvádí Ida Faggianiová v »Rivista di psicologia applicata« některé zajímavé případy.

U dětí nejde namnoze o vědomou lež; mnohem silněji vyvinuté dětské fantasii nedostává se spíše korrektivu, jaký působí u dospělých a autosuggesce i hromadná suggesce mají na dětskou mysl mnohem větší účinek. Autorka učinila podivuhodné zkušenosti.

Jednoho dne řekla ve třídě devíti- až jedenáctiletým dívkám, že u školy viděla malé děvčátko, prosící o almužnu, a tázala se dětí, zda-li také malou žebračku nepotkaly.

Hned hlásilo se deset žaček a ujišťovaly, že ji viděly, po malé chvíli tvrdilo již dvacet dívek, že také malou žebračku potkalo, pět z nich bylo v pochybnostech a jenom pět odolalo úplně suggestivnímu účinku otázky. Ostatních dvacet bylo pevně přesvědčeno, že vidělo žebrající dítě a dokonce je podrobně popisovaly!

Jistá paní vypravovala, jaké kousky vyváděl orangutan, kterého měli za jejího dětství v domě rodičů.

Její pětiletý synáček, inteligentní hošík, poslouchal velmi pozorně a najednou zvolal: »Pamatuji se velmi dobře, jak mi skočil na záda a chtěl mne kousnouti, ale zkrotil jsem ho a pořádně jsem mu napráskaly — Ale vždyť jsi ještě nebyl na světě,« namítla matka, »jak jsi ho mohl viděti?« — »Ano,« odvětil hoch celý rozčilený, »viděl jsem ho opravdu, měl dlouhé chlupy, pracky s ostrými drápy, skákal a běhal a nosil mísy na stůl!«

Na to vyprávěl hoch velmi podrobně, co vše opice dělala, takže by v jiném případě bylo možno věřiti, že to vše viděl.

Ještě třetí případ se podrobně analysuje, kdy malé děvčátko vyprávělo dlouhou historii o muži, který je odvedl z domu a o policistovi, jenž je pak osvobodil — dokonce číslo policisty dítě udalo — a vše bylo tak přesně líčeno, že dítěti věřili, až se ukázalo, že odběhlo hráti si s jinými dětmi.