Rok 1907: Varování pro ženaté muže, kteří vyráží do města za zábavou

Láska?
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Čtení pro ženaté pány.

„Rozmilá a předrahá ženuško! Věř mně spravedlivě, že jsem politováníhodný člověk.

Jsem tu v Praze jako bludná ovce, jako strom v širém poli. Nikde nenalézám klidu a náležitého potěšení — teď teprve poznávám, že jsi v mé domácnosti nenahraditelnou. Netoužím ani po společnosti známých, poněvadž mne hospodský vzduch otravuje.

Nepotřebuji Tebe, milá ženuško, zajisté ujišťovati, že veškerá moje mysl jest upřena jenom na Tebe a že ti zůstávám věrným tak, jako jsem Ti to u oltáře na věky slíbil..“

Takto dopsal občan jeden z Prahy své milované manželce na venek, ale skutečnost byla značně odlišná. Pan manžel nejenom že rád v dusném hospodském vzduchu ve společnosti známých sedával, ale i jinakým způsobem si život zpříjemňoval.

Mezitím, co venku ženuška litovala svého opuštěného manžela, tomu se v Praze nezastesklo. Osud však ho krutě pokáral. Na jednom takovém výletu Prahou, v končinách, kde člověk v noci přichází do pokušení, ztratil snubní prsten, který a prstu sňal a do kapsičky vesty vložil.

Prsten byl v noci nalezen v Sokolské třídě. Neuvádíme rytinu na vnitřní straně zlatého proužku, poněvadž by doma mohlo nastat hromobití. Prsten nalézá se na policejním komisařství pro hoř. Nové město, kde se o něj vlastník může přihlásit.

Nejbližší dopis pana manžela bude znít: „Rozmilá ženuško! Zajisté jsi četla v novinách zprávu o tom ztraceném snubním prstenu. Jak jsou na světě lidé špatní! U oltáře to všecko slibují, ale potom zapomenou! Toť se rozumí, že Ti ani nenapadlo, uvalit podezření na mě. Můj snubní prsten nesundavám, s ním žiju a s ním také umru. Spoléhej na svědomitost a plnou oddanost svého opuštěného muže...“

Ve společnostech zajisté se bude uvažovati o tom, aby se snubní prsteny nosily na provázku.