Rok 1906: Proč studenti potřebují prázdniny a čím by se o prázdninách měli zabývat?

V parku.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Doba prázdnin - dobou studentstva.

Doba studií je a má býti dobou vážné a svědomité práce, ona připravuje každého pro život, který ukládá každému jednotlivci značných povinností a činí každého jednotlivce v každém směru velice zodpovědným a tato zodpovědnost stupňuje se výší uvědomění — výší vzdělání.

Proto upírá lid, jemuž se nemohlo dostati vzdělání vyššího, zraků svých na vrstvy vzdělanější, jež zahrnuje názvem intelligence, proto upírá zraků svých zejména na mladý dorost její, na studentstvo, v něž klade vždy naděje na lepší život.

Již v tomto názoru lidu, tedy těch nejširších vrstev každého národu, je zřejmo, že doba studií se má každým považovati za nejvážnější dobu života, neb ona připravuje pro život Podle práce v této době klidí pak každý později ovoce její; ona je tím, čím pro hospodáře je úprava půdy a setba, podle níž dopadá také sklízeň.

Co je pro uvědomělého hospodáře pokusné pole, to je pro národ školství jeho. Pokusnému poli věnuje hospodář při vší práci největší péči a lásku, v něm očekává pro příští léta lepší výsledek hospodaření a z téže příčiny musíme věnovati aspoň sami školství našemu tutéž péči, pracovati stále na jeho zdokonalování — činiti zkrátka stálé pokusy, aby bylo lepším, aby bylo zárukou lepší sklizně — pro národ!

Jako je pro menšího hospodáře pokusné políčko větší důležitosti než pro hospodáře většího — tak je i školství pro menší národ mnohem větší důležitosti než pro národ větší. Proto je povinností všech povolaných kruhů, aby pečovaly stále o zdokonalení školství, počínaje od školy národní až do škol nejvyšších.

Jako má ono pokusné pole hospodářovo dosti škůdců a různý výsledek, tak tomu je u školství, škůdců vnějších i vnitřních všude, a co horšího zde, že setba je tak různá na jednom poli, mnohdy mnoho plevele, někde hospodář méně dbalý a t. d.

Pozoruji, že se svému cíli vzdaluji, chci vlastně psáti o době prázdnin a ne o době studií. — Poněvadž ale tyto prázdniny považuji za pokračování studií v jiném směru, proto nebude učiněný náběh snad úplně zbytečným.

Doba prázdnin — doba tužeb a přání, které dle předchozí práce a dle poměrů docházejí různého vyplnění.

Doba prázdnin — dobou oddechu, — dobou práce, práce jiné, práce povzbuzující, osvěžující a povznášející mysl mladou, uspokojující vznešené touhy a blažící ušlechtilou mysl.

Může studující v této práci nalézti oddechu? — Ano, může, vždyť mu tato práce vlastně žádnou prací není — ona mu je zábavou, kterou si ukládá sám, k níž ho nikdo nutiti nemůže, neb k té nutiti nelze. — Touha po ní musí vypučeti z duše, ze srdce a mysli, pak ozařuje a osvěžuje celé okolí, jak jarní paprsek slunce. Touto zábavou, touto ušlechtilou prací může každý student vykonati mnoho, třeba účinek není hned patrný.

V první řadě touto prací zvýší úctu k svému stavu a to je jeho první povinností. Touto prací vrací svému nejbližšímu okolí částečně to, čím poplatnictvo na školství přispívá, vrací národu, co mu národ dal, — co není nikterak vyváženo a snad dokonce zaplaceno sebe vyšším školním platem.

Mně vždy připadá pohled méně vzdělaného ani ne tak závistivým jako spíše hladovým, an vidí v tom větším vzdělání vždy jen to větší a lepší sousto. — Dejme mu je tedy, dejme mu je rádi, počínejme v době studií a nepřestaneme v tom pak po celý život.