Rok 1903: Obětavý policista, který sám na zádech odnesl zraněného mladíka k ošetření

Pěšky, v povoze, na zádech a v ambulanci.

Tento rozmanitý způsob dopravy zažil 16letý instalatérský učeň Bohumil Vavrů, než se s poraněnou nohou dostal z Troje do svého bytu v Praze, v Plavecké ulici čís. 1344—II.

Vavrů pracoval v Troji na opravě vodovodu, při práci osudnou náhodou sklouzl a spadl se žebříku.

Neutrpěl sice smrtelného zranění, ale v kotníku pravé nohy měl tak veliké bolesti, že se na nohu ani postavit nemohl. S bolestným namaháním dovlekl se učeň na Císařský ostrov, kde ulehl, bolestí jsa všecek ztrmácený.

Později ujal se ho pekařský pomocník, který učně naložil na svůj vůz a odvezl ho až do Král. Obory. Tam pasažéra složil a ponechal ho osudu.

Za nedlouho přišel policista, který učinil krátký proces. Než by z obecního dvora opatřil truhlu a než by se zraněný dostal k lékaři, trvalo by příliš dlouho a proto zkrátil tuto obvyklou proceduru. Naložil učně na záda a odnesl ho na bubenečskou strážnici.

Zde konečně byla učni poskytnuta lékařská pomoc a Vavrů dostal se v ambulančním voze záchranné stanice do svého bytu.