Rok 1899: Proč byla nemocná žena na vlastní žádost pohřbena zaživa?

Tádž Mahal v indické Agře.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Za živa pohřbena

Příšerný případ sebeobětování následkem pověry objevili náhodou policejní úřadníci v severozápadní končině Indie.

Policisté Nabhat a Rup Ram vyslechli na své obchůzce náhodou rozmluvu, v níž mimochodem bylo praveno, že jakýs Durba manželku svoji za živa pohřbil. Člověk ten byl vypátrán, dopraven na policii a udal tu následující:

Manželka jeho trpěla malomocenstvím a v poslední době si stěžovala, že jest ji stále hůře; konečně prý vyslovila přání, aby byla za živa pohřbena, poněvadž pak nemoc nebude se moci zdědit na její děti. Podle přání nemocné vykopal muž se svým synem jámu a vložili ji do ní.

Při pohřbu živé ženy byli nápomocni čtyři sousedé. Všech šest lidí bylo zatčeno a všichni se dobrovolně vyznali ze svého činu. Nelze pochybovat, že žena ve svém mateřském heroismu obětovala život za svoje děti a že všichni, kdož byli zúčastněni při tomto hrozném činu, jednali v nejlepším úmyslu.

O pověře, že obětuje-li se stižený malomocenstvím dobrovolně, zabrání se tím zdědění nemoci, nebylo dosud ničeho známo.