Rok 1895: Jak kdysi fungovalo zásobování Prahy mlékem a kdo na něm nejvíc vydělával?

Slovo k otázce: Jak opatřovati Prahu mlékem?

Nedávno jsem četl v denních listech zprávu, že jistý nájemce velkostatku v okolí Prahy hodlá na král. louce u Smíchova zříditi parní mlékárnu v rozměrech velmi značných.

Vzhledem k opatřováni Prahy zdravým mlékem nutno je schvalovali úplné způsob, jakým závody podobné zařízené svoje výrobky přizpůsobují a dodávají jednotlivcům nebo svým skladům; jest to zajisté značný pokrok oproti způsobu, jak věc dříve se prováděla a dosud ještě namnoze se provádí, t. j. rozvážení mléka v putnách mlékařkami na vozíkách tažených koněm nebo dvěma psy!

Mlékařky tyto mají při prodeji mléka největší práci s tím, aby kverláním dodaly mléku příjemnějšího vzhledu. Této manipulace si mnohý asi dobře všímá, chodí-li kolem takové mlékařky — stojíť kolem ni mnohdy veliká kupa osob a čekají, až kverlačka vykoná svoji úlohu, aby si drahocennou, takto upravenou věc odnesly domů!

V prázdných pak putnách — bylo to již mnohokráte opakováno při různých příležitostech — vozívaji se často pokrmy různým čtvernožcům doma krmeným anebo je-li pes tahounem, který mléko do města dopravuje, tedy na zpáteční cestě jsou mnohdy putny schránkou všelijaké »psí« potravy.

Tento způsob dodávání mléka jest tedy v mnohém ohledu nedostatečný a vzhledem k zásadám zdravotnickým dlužno zřizování moderních mlékařských závodů co nejúčinněji podporovati.

Veřejnost naše pražská má nyní již dosti porozumění pro tato zařízení; čím pak více bude vnikati v širší obecenstvo vědomost zásad hygienických, tím budou hledanější výrobky, mající ráz zdravoty at již skutečnou svou hodnotou či reklamou nabytý.

V jednom směru však valné na nás dolehají obavy a sice specielně v české Praze v ohledu národohospodářském.

Ještě před několika lety byly jedinými sprostředkovateli mezi přímými výrobci mléka, t. j. našimi rolnickými statky a konsumenty pražskými, mlékařky — lidé tedy znašeho lidu! S nepatrnými výdělky prodávaly mléko, po případě produkty jeho přímo spotřebovatelům, jenom částečně překupníkům, tak že zisk třeba nepatrný zůstával v rukách rolníka a těchto mlékařek.

Nyní však skupují mléko jednotlivci, kteří sami vlastního kravařstva nemají, od sousedních rolníků, velkých statků atp. za ceny ovšem nízké a skorem bez veškeré další přípravy naplňují jím svoje přislušné nádoby a rozesílají je konsumentům, za ceny nepoměrně veliké je prodávajíce.

A ta jest na pováženou, že ústavy tyto jsou skorem všechny v cizích rukách a plyne tedy užitek do cizích kapes zrovna z nejvlastnějšího výrobku statku — ze mléka. Jest ku podivu, že kolem Prahy nikoho není mezi rolnictvem, kdo by zorganisoval družstvo, kteréž by z celého širého okolí mléko soustřeďovalo, přizpůsobilo požadavkům zdravotním a dodávalo přímo dodavatelům nebo do skladů!

Což pak není skutečné nikoho, kdo by práci tu na sebe vzal a získal si tím nejen vděk nás Pražanův, ale i zajistil si též zásluhu o zachování národního jmění českému malému statku? V nynější době hospodářské tísně, kdy se musí hospodařiti s každým stéblem slámy, zajisté by se sestavilo družstvo mlékařské, kteréž by mělo třeba v Praze ústřední řízení a mlékárny v místech se železničními stanicemi po okolí, do nichž by se z příslušných okrsků mléko stahovalo a odtud dopravovalo do Prahy k dalšímu zpeněžení.

Takové české selské družstvo na opatřování král. hlav. města Prahy mlékem by mohlo s úplnou jistotou spolehati se na největší přízeň Pražanů, kteří jistě dají přednost českému rolníku před lidmi z ciziny přišedšími, stavícími se proti našim snahám!

Kéž se tedy najde jen brzo nějaký organisátor selského mlékařského družstva! O kapitál jisté nebude při dnešní náladě nouze.