Proč se rodí chlapci nebo děvčata? Text z roku 1904 hledá zkoumá tajemství volby pohlaví dětí při početí

O libovolném plození hochů a děvčat.

Pátrání po příčinách různosti pohlavní není z dneška, naopak, otázka, lze-li míti na to vliv má-li se narodit hoch anebo děvče, zaměstnávala lidstvo ode vždy. Vynikající duchové jako Hippokrates a Aristoteles stejně horlivě zabývali se její luštěním jako někteří kšeftářští hygienikově. Bude-li jednou nalezeno?

Někteří fysiologové tvrdí, že vlivy podmiňující různost pohlaví, se uplatňují teprve během těhotenství. Otec není prý tedy při tvoření se pohlaví nikterak účasten. Bylo by ale zvláštní, že u žen, které rodí buď jen hochy, buď sama děvčata, působí vždy tytéž a nikdy jiné příčiny. Ještě zvláštnější, že ženy, které v prvním manželství měly jen děti jednoho pohlaví, v druhém rodí děti i pohlaví druhého. Vnucuje se tudíž závěr, že rozhodnutí o pohlaví plodu nepadá jen do doby těhotenství a závisí též od muže.

Proto mají jiní badatelé za to, že matka jest pro pohlaví tak dalece rozhodující, že mladá silná vajíčka jsou náchylna vyrůst v hochy, starší slabší však v děvčata. Kterým směrem se však vývoj dá, závisí prý od stavu mužského semene.

Jiní opět míní, že pohlaví nevyvolávají pouze tělesné vlivy, ale že i duševní způsobem nám sice tajemným spolupůsobí. Jistě že může žena i muž vykonávati stejný vliv. Každý z nich nevědomky se snaží, vyvolati svému opačné pohlaví. V okamžiku oplození rozhodne se boj ve prospěch právě silnějšího, aniž se dalo říci, v čem spočívá tato síla a tudíž na čem vítězství.

A zase jiní tvrdí, že pohlaví jest předurčeno. Každý z obou vaječníků chová, zvláštní buňky vaječné, jeden pro mužské, druhý pro ženské plody. Stejně má každé varle své buď jen mužská, buď jen ženská semena. Jaké pohlaví vznikne, bývá přenecháno náhodě, ale určitou polohou těla za soulože lze prý si osvojiti určující vliv na pohlaví očekávaného plodu.

Podrobná vyšetřování o vlivu rozdílu stáří mezi mužem a ženou objevila: je-li muž značně starší než žena, mají převahu hoši; je-li starší žena, bývá více děvčat. O libovolném určení pohlaví nelze samozřejmě v žádném z obou případu mluvit, neboť nikdo nemůže své stáří dle libosti změnit.

Po válkách stoupá přebytek hochů značně, snad proto, že následkem značně stupňovaných pohlavních nároků bývají užity mužské buňky semenné poměrně mladé. Také u plemenných zvířat byla získána zkušenost, že při častém používání mají značnou převahu porody samečků.

Rozdíl druhu mezi mužskou a ženskou částí zdá se míti také svůj význam. Rozdíl krve (křížení) dává více děvčat, páření mezi příbuznými více hochů.

Jsou také učenci, kteří určující vliv připisují čmýře. Hippokrates tvrdí, že při oplození bezprostředně po čmýře povstávají hoši; bible a talmud zase zakazují souložení v této době, a vzdor tomu rodí se u Židu poměrně více hochu než u jiných národů. Také zkušenosti lékařů si odporují; přesná tvrzení jsou nemožna, protože jen výjimečně lze na jisto postaviti, kdy oplození nastalo. Stejně si odporují zkušenosti pěstitelů dobytka.

Že výživa má nějaký vliv, jest nesporno. V hladových letech značně stoupá přebytek hochů, o čem nám poučný příklad podávají Židé v područí faraonů.

Také podnebí a roční doba nezdají se býti úplně lhostejny. Na jaře a v létě bývá splozeno více děvčat než hochu. Snad hraje tu úlohu rozdílná strava. Měsíci připisovaný vliv patří stejně do říše báchorek jako pozorování Pliniovo, že španělské ovce počnou samečky vane-li severní vítr, samičky, vane-li jižní.

Před několika lety způsobily zprávy profesora Schenka značný rozruch : tvrdil, že ženské vajíčko tím snáze se vyvine v hocha, čím lépe je živeno. Špatně živená vajíčka nemohou úplně dozrát, opozdí se ve vývoji a vyvíjí se v děvčata. Stav výživy ženiny a tudíž i jejích vajíček závisí od výměny látek, kterou lze nejjistěji dle moče posuzovati. Chová-li cukr, znamená to nedostatečnou proměnu potravin, tedy nedostačující změnu látek. Tím trpí výživa vajíček a hoši nemohou se rodit.

Mají-li se však rodit, musí matka se stravovati tak, aby v moči žádný cukr nebyl, a je-li, aby vymizel; k tomu jest třeba potravy na bílkovinu bohaté (maso, vejce). S touto dietou dlužno počíti 2—3 měsíce před početím a jí se držet i v těhotenství. Všechny naděje takto vzbuzené rozplynuly se v nivec.

Mnozí badatelé hledí na rozhodnutí o pohlaví plodu jako na jakýsi zápas mezi mužským a ženským organismem. Silnější vítězí, jak už Hippokrates učil. Dle toho mělo by býti první dítě z pravidla hoch, protože novomanželka nepociťuje při prvních pro ni bolestných souložích rozkoše, muž tedy jest snad bez výjimky vítězem.

Právě proto kloní se novější vědci k opačnému názoru, že silnější splodí pohlaví sobě opačné; z uvedeného důvodu mělo by býti první dítě ve většině případu děvče. U koňů, skotu, ovcí a koz bylo prý skutečně shledáno, že časté pohlavní používání plemenného samce a z toho pochodící větší síla samičky jsou s to sploditi mužská mláďata, ale jiné zkušenosti potvrzují zase opak.

Tvrzení, že souchotináři, tedy lidé zajisté sesláblí, mají vždy více hochu než děvčat, také nelze držet. U národů, kde panuje mnohoženství, kde tedy muže jest zajisté pohlavně více používáno než ženy, měly by míti převahu porody hochů, a není tomu tak. Talmud učí, že povstávají hoši, následuje-li po jedné souloži bezprostředně druhá, protože rozechvění ženino jest pak silnější a dříve se dostaví než mužovo.

Také na vliv vůle a představy klade se váha. Vědomí manželů jest v okamžiku nejvyššího rozechvění ovládáno jedinou představou: muž má jedinou myšlénku: na ženu, její vědomí opět súžuje se k obrazu milovaného muže. Této představě neubírá na vrcholí rozechvění žádná jiná na síle, jest tedy tak silná, že vývoj plodu zatlačí určitým směrem. Byla-li představa mužova silnější, obraz »žena« výraznější, působí na plodové jádro tak, že povstane děvče. Převládá-li představa ženina, zvítězí tedy obraz »muž«, povstane hoch.

Dle toho by při násilném smilstvu musela povstati vždy děvčata.

Že zvláště silné představy mohou plasticky působiti, nelze popírat, ale je-li tento vliv pro vznik pohlaví rozhodující, jest otázkou. Jak zkušenost učí, není pohlavní dráždivost většiny žen značná, mnohé zůstanou při souloži úplně lhostejné, třeba by to z ohledu na muže nedávaly na jevo. Musela by tudíž vždy vítěziti převaha mužova a býti přebytek děvčat, což statistika vyvrací. Také mluví proti rozhodujícímu vlivu představ okolnost, že matky, které mají pouze hochy anebo pouze děvčata, si zajisté přejí míti dítě také druhého pohlaví, a že touha po něm ovládá zajisté jejich představu i za soulože.

Proberme ještě theorie, dle nichž pohlaví jest už ve vajíčku a semeni předurčeno. Hippokrates učil, že mužský plod pochází z pravé, ženský z levé strany, a pohlaví že závisí od toho, které varle při aktu stoupá výše. Jeho názor, že pravá strana jest silnější a že pravé varle a pravý vaječník bývají silněji vyvinuty než levé, byl často anatomií potvrzen. K podobným Úsudkům dospěli také někteří moderní lékaři.

Kde je pravda? Nevíme! Hrají tu úlohu asi činitelé různí, ale v pamět vštípiti bychom si měli jedno: přebytek narozených hochů co možno udržeti a podepříti tak moudré zařízení přírody.

Jinak jest si jen přáti, aby tajemství určování pohlaví odkryto nebylo!