Proč Němci za protektorátu zavřeli české střední školy? Podivné vysvětlení z roku 1939

Nový školní rok.

Zítra se otevrou opět brány českých škol. V zástupu českých dětí, jež jimi projdou, objeví se, tak jako všude jinde, důsledky velkých politických změn, jež jsme na podzim a na jaře prožili.

Zvláště však to budou střední školy, kde žactvo proti minulým létům prořídne, mnoho středních škol, které těžce bojovaly o učební prostory, se uvolní. Proč?

Rodiče dětí, studujících na střední škole, poznali konečně, že na zmenšeném životním prostoru nebude dosti pracovní příležitosti pro absolventy středních škol, kteří, vyzbrojeni teoretickým studiem považovali se za oprávněné žádati zaměstnání, ale v přemnohých případech nedovedli v životní praxi se svým přínosem vzdělání obstáti.

Tento rozpor byl pozorován již dlouhou dobu a byl nejednou prodiskutován. Bylo mnoho hlasů, které vinily střední školu z nepraktičnosti, říkalo se, že střední škola není určena pro praktickou výchovu k životu, že naopak jest ve své podstatě průpravou pro studium na vysoké škole.

Kdo na vysoké škole studovati nechce nebo nemůže, odnáší si ze střední školy všeobecný základ vzdělání, převážně duchového, jež samo o sobě nemůže, ale také nechce býti průpravou pro povolání praktické. Tomu slouží školy odborné, jejichž význam byl poznán, bohužel, až nyní. Proto také uvidíme letos na odborných školách neobvyklý vzrůst počtu žáků.

Máme však obavy, aby jeden extrém neobrátil se v druhý.

Řízná zásada mnohých rodičů, že nepotřebují dětí učených, ale vychovaných pro život, mohla by při důsledném provádění býti velkým nebezpečím pro naši kulturní budoucnost.

Nikde nemůže škoditi lineárnost a pohodlnost více, než právě v oboru výchovy. Správné zaměření školní výchovy vyžaduje, aby rodiče bedlivě sledovali duševní výši a schopnosti svých dětí a podle nich určovali jejich vzdělání.

Bylo by bludem domnívati se, že výchova dětí jest věcí rodiny a že proto může býti vyřešena pohodlnou formulkou »U nás ve městě máme gymnasium, ať tedy chodí do gymnasia«.

Škody, které z této pohodlnosti plynou, zatěžují z největší části národ a ne rodiče, neboť špatný a neschopný gymnasista přece jenom nějak maturitu složí a jakés takés povolání najde, ale škody, které v něm natropí, jdou k tíži národního celku.

Jiný důsledek tohoto radikálního obratu k praktickému zaměstnání vidíme v živnostech, kde se hlásí mnoho učedníků, kteří absolvovali často již několik tříd střední školy.

Zjev, který by sám o sobě musil jen potěšiti, poněvadž znamená návrat důvěry v přísloví, že řemeslo má zlaté dno, přísloví, jež bylo již delší dobu v posměchu a v nevážnosti.

Ale i zde se bojíme, aby obrat nebyl přílišný a aby se neopakovaly zjevy, v našem národním životě dříve velmi časté, že mnohý řemeslník jen svou vlastní pílí a proti vůli svého prostředí propracoval se k vyššímu vzdělání, aby nakonec prokázal na tomto místě národu velké služby.

Vcházíme do nového školního roku za zcela změněných poměrů vnějších i za změněných názorů veřejnosti. Bude jen na nás, abychom ve změně těchto názorů nepřeháněli tak, aby největší statek — dobro národa — neutrpěl újmy.