Neunavujte okolí svou vtipností!
Téměř všude, v divadle, veřejných místnostech, na cestách, ve vlaku, v každé společnosti setkáváme se s lidmi, kteří svému více nebo méně značnému daru zábavnosti pouštějí bez míry úzdu, zvláště pak tehdy, podařilo-li se jim vynutiti si prvním vtipem úsměv uznání; po nej nepatrnějším uznání vtipnosti snaží se baviti okolí za každou cenu, zapomínajíce, že nemírné úsilí po docílení pochvaly nejčastěji selže:
První vtip se zdaří, druhým nebo dalším vynuceným vtipem stávají se takoví lidé směšnými, po nějaké chvíli pak nesnesitelnými společníky. Mravním odsouzením, kterého se jim nutně dostává, ztrácejí posléze více, než kolik získali prvním uznáním vtipnosti. —
Střezme se unavovati okolí svou vtipností; zvláště ve společnosti lidí cizích, ve vlaku, v divadle, bavme se se svými známými vždy tak, abychom nikoho nerušili. Vůbec řiďme se slovy filosofa H. Spencera, který radí, — »abychom se obmezovali v činnostech, jež způsobují požitek nám, tou měrou, aby i ostatním bylo umožněno dojiti požitků svých.«
témata článku:
Diskuze k článku „Proč by se humor a vtipkování nemělo přehánět“