Kousnutí psem, kočkou.
Že kousnutí psem, kočkou na nic dobrého nevychází, ba nezřídka, zvláště u chorobného a chudokrevného těla může míti otravu krve a tím i předčasnou smrť v zápětí, o tom lze se s dostatek přesvědčiti z následujících případů.
Ferdinand Š., l0letý chlapec kováře v nedaleké dědině, jenž většinou churavěl a byl bledého, neduživého vzezření, škádlil kočku. Ta nerozumějíc žertu, kousla ho dvakráte do prstu. Chlapec toho nedbal. Avšak třetí den otekl mu nejen poraněný prst, alebrž s ním i celá ruka. Otec nelenil pospíšiti se synkem ke mně. Poznal jsem, že tu otrava krve.
Chlapec byl rychle oblečen do košile, v odvaru ze senných trusek namočené, ruku pak oteklou jsme mu zavinuli na 6 hodin do senných trusek, které vždy po 2 hodinách byly obnovovány. Za několik dní modrá barva zmizela, ruka zčervenala do růžova, tolikéž prst zvolna ozdravěl. Když byl hoch po 14 dní dvakrát denně omýván studenou vodou s octem, nabyl nejen chuti k jídlu, alebrž i svěžího vzezření, což bylo patrným důkazem, že jak krev tak i tělo sprostily se jedovatiny. Chlapec téměř znova oživl.
Další výborný prostředek, jehož doporoučím co nejlépe při pokousání psem nebo kočkou, skýtá nám pískavice (foenum graecum). Tato neučinkuje arci tak rychle jako senné trusky, ale rovněž tak bez bolesti a jistě, vytahujíc jednak z rány zánět, jednak zabraňujíc, aby nenastala otrava krve. Z foenum graecum uvaříme kašičku, tu natřeme na kousek plátna i přikládáme tolikrát na pokousané místo, dokud zánět se neztratí.
Rajmunda V., 12letého pasáka kousl zlý pes do lýtka i vtlačil zuby hezky hluboko do masa. Hoch trpěl veliké bolesti a mimo to zmíral úzkostí, nebyl li snad pes vzteklý a nebude-li mu od jeho kousnutí zemříti. Matka chlapcova majíc doma arnikovou tinkturu, vymyla ihned pečlivě ránu rozředěnou tinkturou arnikovou a vymačkala z rány krev, pokud bylo lze; potom jsem ránu scelil, klůckem v rozředěné tinktuře arnikové smočeným obložil a pečlivě obvázal. Bolesti pominuly a za několik dní rána se zahojila úplně bez horečky.
Ničeho není věru tolik se báti jako kousnutí psa; proto s důrazem kladu rodičům na srdce, by nemeškali dítkám pokousané místo vymyti a vymačkati; nebo vykrvácí-li se rána, netřeba se strachovati nebezpečí; když však buď málo nebo žádná krev neprýští se z rány, tu snadno otravné látky rozhostí se v ráně a proniknuvše do krve, brzo ji otráví všecku.
témata článku:
Diskuze k článku „Přírodní metody léčení dětí pokousaných psem“