Pravda o penězích z roku 1889: Co je nejhorší daň a kudy vede cesta ke zbohatnutí?

původně vyšlo: Hospodářská čítanka - 1889, autor dle Franklina Josef Jungmann.
Bojíte se budoucnosti? Chcete mít hodně peněz a stát se skutečně bohatými? Historický článek z roku 1889 vám ukáže, že některé věci týkající se peněz a lidského chování se ani za více jak sto třicet let vlastně vůbec nezměnily. Tehdejší rady týkající se peněz a bohatství totiž platí i dnes.


Jak zbohatnouti.

Sešlo se kdesi k veřejné prodeji mnoho lidí. Bylo ještě tuze časně, lidé mluvili o zlých časích a jeden z nich obrátil se k přítomnému zámožnému starci, řka: „Což vy, zkušený sousede, říkáte těmto nynějším časům ? Nemyslíte-li, že náramné platy a daně celou zemi vyssají? Nebo kterak možno bude jim dostačiti?

Zkušený stařec odpověděl: „Milí přátelé, máte pravdu, že jsou mnohé a těžké daně, ale jen kdybychom neměli žádných jiných kromě vrchnostenských, ty bychom přece zapravili: my však máme ještě jiné daně, a ty nás více ztěžují. Naše lenost na příklad dvakráte tolik nám ujímá, co vrchnost, naše marnost třikráte a naše bláznovství neboli pošetilost čtyřikráte tolik.“

„Kdyby některá vláda lid doháněla k tomu, aby jí desátkem svého času robotil, každý by křičel; ale lenost mnohému z nás daleko více času ubírá. Spočtěte jenom ten čas, který pouhou zahálkou a ničemnými zábavami ztrávíte!

Zahálka je rez, jež mnohem silněji na zdraví našem hlodá než práce. Miluješ-li život, nemař času; nebo z času udělán život. Jestliže čas jest nejdražší věc na světě, i bude tedy mrhání času marnotratností nade všecky největší, nebo ztracený čas nevrátí se zas. Nuže, hýbejme rukama, dokud síly se dostává.

Lenost všecko ztěžuje, pilnost působí snadnost. Lenivost loudá se tak váhavě, že jí chudoba brzo dohoní. S postele ranní skok bývá k bohatství krok; v tom zdraví, rozum i jmění. Co je platno lepších časů žádati a doufati? Buďme jen my jiní, časové změní se také.

Kdo se krmí nadějí, hleď, aby hladem neumřel. Kdo má své řemeslo, má jistinu; a kdo má hlavu, má výnosný úřad. Kdo miluje práci, nalézá chleba; pracovitému hlad někdy do domu nahlíží, ale vjíti nesmí.

Přičinlivosť zaplacuje dluhy, ale choulostivosť a zahálka množí je. Pilnost je matka štěstí. Pán Bůh pomáhá těm, kteří si pomáhají sami. Dělej dnes, nebo nevíš, co ti zejtra překážeti může. Jeden dnešek za více stojí nežli dva zejtřky.

Kdybys sloužil hodnému pánu, nestyděl-li bys se zaháleti před ním? Avšak tys pánem svým, styď se tedy sebe sama, když zahálíš, maje co dělati pro sebe. Ale řekne mnohý z vás : A co, nemáme-li si naprosto nikdy pohověti?

Na to odpovídám: Užívejte času, chcete-li zasloužiti odpočinku. Pilný nalézá odpočinutí neboli uprázdnění takové, ale lenivý nikdy. Život plný dobré prázdnosti — a prázdný život jsou věci velmi rozdílné.

Ale sama pilnost nepůsobí všeho; třeba jest, abychom byli sami na své věci pozorní, dohlédali k nim, a nebezpečili se příliš na jiné. Nedostatek péče více škodí nežli nedostatek důvtipu. Kdo nebdí nad dělníky svými, otvírá jim měšec svůj. Přílišná důvěrnost zkazila mnohé; v tom zlém světě méně oklamává nevěra, nežli přílišná důvěra. Tolik o pilnosti, milí přátelé, a o pozoru na své věci.

Ale k těmto dvěma věcem nechť přistoupí šetrnost. Kdo neumíš tak dobře šetřiti jako vydělávati, upracuj se do smrti, nezůstavíš haléře. Chceš-li býti bohatým, neuč se jenom vydělávati, ale i šetřiti. Uskrovněte pošetilé stkvostnosti a netřeba vám toužiti do zlých časův a těžkých daní; nebo nádhera a hody, hra a podvod ztenčují statek a rozmnožují potřeby.

Varujte se malých zbytečných vydání; mnohokráte málo také mnoho; malá skulina dělá, že se utopí veliký koráb. Mlsná huba příčinou žebroty. Vy jste se tu shromáždili k veřejné prodeji všelikého kupeckého zboží a rozmanitých sktvostů. Pokládáte tyto věci mezi statky; ale vizte, ať některým z vás nebudou pro ně nedostatky.

Myslíte, že je dostanete lacino, snad daleko pod cenou; ale nepotřebujete-li jich nevyhnutelně, každým způsobem je draze zaplatíte.

Vždyť znáte staré přísloví: Kup, čeho nepotřebuješ a brzo prodáš, bez čeho nelze ti býti. Znám lidi, kteří pro pěkné roucho rádi se postí a svým dětem chleba ujímají. Šarlat, hedvábí, aksamit a dykyta uhašují oheň v kuchyni; nejsou ani ku potřebě, žádáme jich jediné, že do oka bijí.

Tak se stalo, že hojnější jsou vymyšlené potřeby člověka nežli přirozené. A tak bohatí chudnou a bývají dlužníky těch, na které jen s vysoka hledívali, kteří však pilností a šetrností v dobrém stavu se zachovali. Větší je sedlák na nohou, nežli zeman na kolenou.

Milí lidé, chcete-li věděti, jak jsou drahé peníze, jděte a vypůjčte se jich. Za dluhem starost běží. Abyste tedy nepotřebovali dluhů dělati, chraňte se marnosti. Marnost jest tak násilná žebračka jako chudoba, ale mnohem nebezpečnější. Koupil-lis jeden pěkný kus, koupíš jiných jedenáct, aby se všecko k sobě hodilo; nebo snáze odolati prvnímu chtíči nežli všem následujícím.

Chudý, který se spravuje bohatým, je tak směšný jako žába, která se nadýmala, chtějíc býti tak veliká jako vůl. Veliký koráb dále pustiti se může; ale malé loďky nechat břehu se drží. Takovým pošetilostem trest v zápětí kráčí. Pýcha s nadbytkem snídá, oběduje s chudobou, večeří s hanbou.“

„Co byste řekli o vladaři neb o vládě, která by pod pokutou žaláře uložila vám, abyste se šatili jako lidé od stavu? Zda byste neřekli, že jste lidé svobodní a že můžete choditi, jak chcete? Avšak sami se takovému tyranství podrobujete, pro úpravné šatstvo dluhy se obtěžujíce.

Jest ovšem velmi pohodlno koupiti bez peněz, ale pomněte, co to jest, ve dluhy se zaplésti! Tím dáte druhému právo nad sebou. Kupujíce na dluh anebo vypůjčujíce si peníze, nemyslili jste na zaplacení; ale věřitelé mají lepší paměť nežli dlužníci. Věřitelé jsou jako hodiny, na vlas vědí, kdy lhůta vyšla.

Nemůžete-li zaplatiti v čas, bude vás hanba, když vás potká věřitel. Budete se třásti, mluvíce s ním a koktati bídné výmluvy. Ponenáhlu ztratíte víru i stud a zlehčíte se hrubými a ošemetnými lžemi. Nebo lež za dluhem chodí. Člověk svobodný měl by každému na světě beze strachu do očí hleděti; ale chudoba ponižuje a ujímá ctnosti.“

„To jsou, milí přátelé, pravidla rozumu a opatrnosti. Avšak není jenom spoléhati na svou vlastní pilnosť, šetrnosť a bedlivost. Ačkoli jsou to převýborné věci, nicméně bez požehnání s hůry málo vám prospějí. Proste tedy pokorně za to požehnání a nebuďte tvrdi k těm, kteří ho nemají, nýbrž přispějte jim ku pomoci.“

Tak domluvil stařec. Lid poslouchal řeči jeho a schvaloval moudrá naučení.


Původní zdroj historického článku:
Hospodářská čítanka - 1889, autor dle Franklina Josef Jungmann.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
16. září 2022


Diskuze k článku „Pravda o penězích z roku 1889: Co je nejhorší daň a kudy vede cesta ke zbohatnutí?“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.