Od obilí po bezhotovostní platební styk. Jaká je historie bankovnictví?

Banka.

Bankovnictví ve starověku

Bankovnictví má za sebou dlouhou cestu a první bankovní účet se rozhodně nezrodil přes noc. Záznamy o prvních bankovních procesech pocházejí již ze starověkého Egypta a Babylonu. První banky nebyly klasickými bankami, jednalo se spíše o úschovny, do nichž mohli majetní obyvatelé měst uložit své jmění v podobě obilí, dobytka a dalších cenností. Těmito úschovnami byly pak především chrámy, které fungovaly jako určitá forma banky.

Je třeba si uvědomit, že klasické bankovky a mince tehdy ještě neexistovaly, za službu nebo zboží se platilo formou směnného obchodu. Až později se přešlo na platidla v podobě úlomků drahých kovů a mincí.

První úvěry ve středověku

Ve starém Řecku vznikla speciální profese zvaná zkušebnictví mincí, na což přirozeně navazovala jejich úschova za poplatek a půjčování na úrok. Později se ve městech středověké Itálie shromažďovaly mince různého původu, a tak zkušebníci a směnárníci přijímali vklady, zprostředkovávali platby do jiných měst a na vlastní účet provozovali zápůjční obchody i nákupy a prodej zboží. V této době nově vznikaly obchodní společnosti, které sloužily k vypořádávání závazků mezi společníky pomocí převodů v obchodních knihách.

Zajímavost: V Itálii vznikla první banka. Monte dei Paschi di Siena byla založena v 15. století a je nejdéle fungujícím peněžním ústavem na světě, jelikož svým klientům nabízí služby dodnes.

České novodobé bankovnictví

České republice se moderní bankovnictví dlouho vyhýbalo. Až v roce 1824 vznikla Česká spořitelna a od té doby začal rozvoj bankovnictví nabírat na obrátkách. Obchodní banky se na počátku 20. století zabývaly zprostředkováváním platů a úvěrů, provozováním obchodu s drahými kovy i s cennými papíry, včetně jejich úschovy.

Banka už nesloužila pouze k uložení finančních přebytků, ale především ke zprostředkování platů, a to zejména v souvislosti s dalším rozvojem obchodu v tuzemsku i zahraničí. Banka tedy přijímala platby jak v hotovosti, tak platby přes poštu, nebo dokonce prostřednictvím převodu z účtu jiného klienta či peněžního ústavu.