Norský král Haakon a jedinečné království, od kterého by se mohl celý svět učit

Norský král Haakon, královna Maud a princ Olaf.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Demokratické království.

Nutno přiznati, že Norové se vážně snaží zaříditi svoje nové království co nejdemokratičtěji a král Haakon zná své Nory již dobře, takže mu nenapadne, aby jim odporoval.

Na žádném dvoře nežije se prostěji než v Kristianii a styky královské rodiny s obyvatelstvem mají přirozené a důstojné formy. Proto také nazývají Norové svého krále „hodným“ a střeží se, aby přílišnou ponížeností nesváděli mladého panovníka k odchylkám od demokratických způsobů.

Tak pokládá pan Michelsen, „duševní otec“ králův, za vhodno, dáti svému chráněnci občas povzbuzující pokyn, aby nepouštěl se zřetele požadavky cíle vědomé demokracie. Hned při vjezdu do Kristianie oslovil, jak známo, Michelsen panovníka „pane králi“ a vystříhal se až nápadně názvu „veličenstvo“.

Od té doby lze vůbec pozorovati, že Norové při vší ochotě, s jakou králi vycházejí vstříc, přece mu opět a opět úmyslně připomínají, že vládne nad demokratickým národem.

Snad nyní obávali se, že Francouzové krále Haakona a královnu Maud při jejich návštěvě v Paříži příliš zhýčkali, aspoň přiměl státní ministr krále hned po návratu, aby podepsal ustanovení, dle něhož vojenské (!) žádosti, podávané králi, mají býti podpisovány nikoli slovem „nejpoddanější“, nýbrž „v úctě“.

To si tedy může dovoliti i voják, norský civilista smí se snad podepsati třeba „s pozdravem“.