Nejdůležitější věc, kterou musí rodiče naučit své děti

O výchově dětí.

Pavel Richter pronesl hluboký a správný úsudek, když pravil: »Děti nepotřebují vlastně žádnou jinou školu než školu trpělivosti!«

A skutečně, kdo naučil se trpělivosti, přiučí se pomocí jí všemu ostatnímu. Trpělivost jest předběžnou školou poslušnosti, odrostlému pak oporou, která mu umožní neodvratné snášeti a dodává mu v protivenstvích síly a konečně nezlomenému šťastně cíle dosáhnouti. Čím jest pevnost kmene stromu, tím jest člověku trpělivost.

Jest tedy trpělivost jedním z hlavních pilířů, nesoucích stavbu lidské výchovy. Škola trpělivosti jest do jisté míry školou života.

Nauč své děti trpělivosti a dosáhnou při vytrvalé píli, která jedině trpělivostí je podmíněna, každý cíl a nikdy nebudou jednati nepředložené. Neboť s trpělivostí pojí se i rozvaha, jež dovede vášně i jiné škodlivé vlastnosti na uzdě drželi.

Nejkrásnější ovoce ponese ale trpělivost v neštěstí; uchrání před zoufalstvím a malomyslností, dodává nových sil, jež jsou s to ztroskotanou loď života znovu zbudovali a šťastně do proudu života ji opět uvedou.

Rozumní rodiče dobře učiní, s výchovou dítěte spolu třetí vlastnost jemu vštípiti, z počátku jen nepozorovaně, později ale způsobem důraznějším totiž neobmezené ovládání vlastní vůle a sebeovládání vůbec; k nabývání trpělivosti druží se zároveň škola zdrženlivosti.

K dosažení vytčeného cíle jest třeba v prvních letech výchovy a i později až k patrnému utužení trpělivosti dávati dítěti úlohy trpělivosti, aniž bychom je ale napřed za takové prohlásili. Jest také samozřejmo, že taková cvičení nesmí v nesmyslné mučení se zvrhnouti.

Úkoly ty musí tak voleny býti, aby mělo dítě z provedeného úkolu samo radost, ba i nalezlo samo v něm pobídku k pokračování. Každé děvčátko má ku př. shledávali zábavu, svinouti scuchané přadénko bavlny na klubko. Velmi dobrou zkouškou trpělivosti jsou skládací obrázky, poněvadž po delší práci, vyžadující napjaté pozornosti, krásný zbudovaný obraz námahu odmění; ku skládacím obrázkům druží se i známé stavebnice.

Nekupujme chlapcům nikdy sbírky hmyzu a pod., nechť sami si ji sestaví vlastní pílí sběratelskou a ať dovedou sebe menší úspěch, rozmnožení sbírky, třeba jen o jeden exemplář, oceňovati, nesmí býti netrpěliví, že jen zvolna sbírka se zvětšuje. Staré přísloví praví, »že nebyl Řím za jediný den vystavěn« vězí v tom hluboký význam školy trpělivosti. Netrpělivý člověk nemoha vysokého cíle rázem dosáhnouti, pohrdá malým úspěchem a nedělá ničeho, toliko v mysli bájí si úspěchy.

A přece každý úspěch, každý vysoký cíl skládá se z velikého počtu drobných úspěchů, drobných úkolů, které ve svém souhrnu pojem velikosti tvoří, Člověk netrpělivý má v sobě zárodek zkázy.

Učí-li se, hledí vše najednou pohltiti a místo důkladné znalosti osvojí si pouhý nátěr vědomosti, jež nemá základů a souvislosti; zná všecko, ale nic důkladně. Podniká-li co, neváží si drobného zisku, chce najednou zbohatnouti, státi se velkým obchodníkem, podniká odvážné obchody a když chybí, zmálomocní a hyne v zoufalství.

Trpělivý člověk ale postupuje zvolna, ale vytrvale a když přes všecku opatrnost potká jej neúspěch, neběduje, ale počne znova. Výsledky trpělivosti vidíme u všech mužů, kteří se svou pílí a vytrvalostí povznesli, Američané jmenují je »self made man« což značí muže, jenž sám se »udělal«. Veškeré úspěchy Američanů, které nám často jako bájka zní. jsou výsledky školy trpělivosti.

Pojmenovali jsme trpělivost jako hlavní pilíř celé stavby výchovy; avšak má-lí býti tím čarovným prutem vykouzlujícím největší úspěchy, nesmíme ji teprvé jako výsledek trpkých životních zkušeností poznali, nemáme se teprvé trpělivosti ve vlastní škole života přiučili.

Bylo by to tak, jako by někdo řekl, nač potřebuje dítě choditi do školy? Když se bude v životě potřebovati psáti, však je teprve času dost, se tomu nanaučiti. Jaký by to byl názor převrácený?

Nikoliv, my musíme si trpělivost do života již přinésti sami, ona musí nás celým životem provázeti.