Moderní kancelář podle roku 1930. Jak by se vám v ní pracovalo?

Kult úřadoven.

Dříve byla kancelář „quantité négligeable“. Obchodníci potřebovali místností, kde museli psáti, anebo diktovati své dopisy, vésti účetnictví, konati konference a činili pro obchod důležitá rozhodnutí. Tak vznikly „kanceláře.“

Byly to místnosti nutné, ale nikoliv hezké. Byly nepřívětivé a bylo v nich jen to, čeho bylo nejnutněji potřeba: psací stoly, židle, skříně na akta a věšáky. Židle se viklaly obyčejně stářím a opotřebovaností, skříně se obvykle nemohly dovři ti, ale to všechno bylo vedlejší. Byly to místnosti pracovní, zde tedy nešlo o krásu.

Něco jiného byl domov. Ten musel byli krásný. Byl zdoben láskou, s vynaložením velké práce a trpělivostí. Doma se lidé skoro nemohli pohnouti, aby něco nezvrhli, tak bylo zvykem přeplňovati domov malichernými tretami. Měl to býti jakýsi kontrast oproti střízlivosti a chudobě kanceláří.

Tyto doby však, díky bohu, jsou definitivně pryč. S nimi zmizel i červený, nebo oranžový plyšový salon „pouze pro hosty“, a který byl stále přikryt ohyzdnými přikrývkami, aby se nic nezaprášilo.

Nová doba přinesla nové požadavky. Nemáme již tolik času jako dříve. Navštěvujeme kursy, kluby, kavárny, jezdíme na lyžích, hrajeme tenis a ploveme: Nestrávíme již polovinu svého života v odečičkovaných a ovázičkovaných salonkách.

Byt nemá již zbytečných místností, vyhrazených jen hostům, protože se s nimi scházíme častěji na hřišti a v kavárně, než doma. Drobnosti, vystavené na nábytku jako na výstavě, zmizely a tím se pokoje staly rázem světlejší, jasnější a přívětivější.

„Účelně a krásně“, zní nový bytový požadavek a to platí také pro kancelář. Vždyť v kanceláři tráví vzácný kus života šéf i jeho podřízení. Někdy je do kanceláře tak daleko, že nejen šéf, ale i jeho zaměstnanci tráví tam i polední dobu odpočinku a snědí tam své polední posilnění.

Je samozřejmé, že se pracuje člověku mnohem příjemněji v kanceláři pěkně zařízené. Tím nemyslím ředitelské komnaty, nebo zasedací pokoje velkých a bohatých akciových společností, nebo bank, které bývají zpravidla zařízeny s velkým luxusem.

Myslím obyčejnou kancelář kterou lze upraviti i se skromnými prostředky, pěkné a vkusně. Stačí, aby tam byl slušný, neodřený a nerozviklaný nábytek, obyčejný, pevný koberec, který dodá pokoji teplejšího vzhledu a zejména pohodlné židle, přizpůsobené k práci. V každém případě má býti každý kus kancelářského zařízení volen s touže péčí, s jakou se vybírá zařízení vlastního bytu, protože nezřídka ztrávíme v kancelářích větší část svého života než ve vlastním bytě.

Oživí-li se pak zdi jednotnou, vhodnou barvou, několika pěknými lepty a pracovní stoly s vásami s několika květinami, jistě to bude jen ve prospěch práce, která je v takové kanceláři vykonávána.