Měli byste odvahu přejet autem Saharu? Tento Citroën to dokázal již v roce 1923

Saharský automobil

V jednom z minulých čísel popsán byl automobil »Citroën« soustavy Kegresse-Hinstin s pásovým pohonem, který umožnil smělý podnik jízdy napříč Saharou, vedené podle plánu z Tuggurtu do Timbuktu.

Tím byla dokázána možnost pohybu tohoto vozu po písku nejjemnějšího druhu v krajinách, kde o cestách není ani zdání.

Výprava splnila dokonale své poslání a čtyři vozy výpravy Haardtovy a Audouin-Dubreuilovy dosáhly bez nehody Timbuktu. Továrna Citroënova provedla nyní tři nové vozy s pohonem pásovým na zadní nápravě; vozy jsou podobně konstruovány jako byly vozy již použité, mají však větší rychlost než automobily, které jely pouští. Těmito vozy bylo projektováno jeti výpravě naproti.

Před odjezdem do pouště Afriky byly automobily demonstrovány zájemníkům továrníkem Citroënem v továrně na Quai de Javel. Dva z nich byly cestovní, třísedadlové (řidiče čítajíc), třetí byl pro zásobní díly a nutná příslušenství.

Motor je normální o výkonnosti 10 k. s., v hlavních rysech úplně stejný jako motor pro dřívější automobil saharský. Má však hliníkové písty a poněkud zvýšenou kompresi, což dovolí motoru zvětšiti jeho obrátkový rozsah. Soustava vodního chlazení s velkým vodním prostorem kondensačním na chladiči zůstala, poněvadž se úplně osvědčila již u prvních vozů výpravy Haardt-Audouin-Dubreuilovy. Nové automobily saharské nemají již reduktor rychlosti na zadní nápravě, ani vypínání diferenciálu.

Konstrukce zadní nápravy odpovídá však v jiných směrech úplně známému nám vozu dřívějšího typu. Tak vlastní »propulsér«, t. j. hnací ústrojí pásové, je ponecháno beze změny. Karoserie prvých dvou vozů byly přizpůsobeny většímu pohodlí, aby se dála doprava tří cestujících v každém vozu co možno bez únavy.

Konstrukce celého chassis byla držena v mezích možné malé váhy; při vážení ukázal se celý vůz jako neobyčejně lehký. Stavba karoserie děla se s použitím dřevěných speciálních dýh pouze 4 mm tloušťky, pobitých imitací krokodýlí kůže.

Přední blatníky jsou dosti mohutné, ale mají jinak běžný tvar; vzadu jsou pouze rovné štíty, které udrží pohodlně osobu při nástupu. Tím jsou cestovatelé chráněni proti jemnému písku, vrhanému předními koly a pásem. Mimo to má každý vůz dvě ochranné stěny proti větru; jejich výplň však není skleněná, nýbrž z celonu.

Bedna s nářadím a nástroji je dána nad pravé stupačky. Na levé straně nad stupačkou je zásobní kolo, a to úplné i s pneumatikou, t. j. s pláštěm i duší. Na levé straně jest uspořádán svinovací stan velmi lehký. Po rozvinutí vyztuží se plachtovina tyčkami a lany; ve svinutém stavu táž lana drží celek pohromadě.

Trojúhelníková soustava dodává stanu náležité pevnosti, jež je podporována napětím lan, která působí asi tak, jako u samonosné střechy vozové. Uvnitř stanu je dosti místa pro dvě lůžka s normální výpravou a nezbytnou ochranou proti komárům. Lůžka, polštáře a přikrývky jsou uloženy ve třetím vozu (zásobovacím). Čtyři sklopná přenosná sedadla jsou určena k odpočinku při táboření.

Karoserie nesou vzadu další skřínky, v nichž jsou uloženy všechny ostatní osobní potřeby cestovatelů, na př.: příruční lékárna, toiletní potřeby, zařízení na přenocování a táboření pod širým nebem se zařízením táborové kuchyně.

Vůz zásobovací má svůj strojní spodek (chassis) jinak úplně totožný s dvěma vozy osobními, předem popsanými. Karoserie je vytvořena jednoduchou plošinou, podobnou té, jaká bývá u valníkových karoserií nákladních vozů.

Na ní jsou uloženy nádoby na poháněci látku, kinematografický přístroj, který je dnes nezbytnou součástí každé výpravy, doplňovací potřeby pro stany, lůžka, bedny s náhradními díly, zásoby potravin atd. Mechanikové, kteří provázejí výpravu, mají pro svou potřebu samostatný stan tvaru hranolovitého, který se montuje přímo na písku půdy.

Zásoba hnací tekutiny, předpokládané pro každý jednotlivý stroj, stačí na nejmenší odhadovanou vzdálenost asi 760 km. Se zásobami na zásobovacím (třetím) voze je možno tuto cestu zvýšiti na minimální číslo asi 1000 km. Váha každého vozu s úplnou výbavou na cestu, t. j. s plnými nádržemi, zásobami životními, zařízením pro táboření, cestujícími atd., obnáší asi 1600 kg. Značně zvýšena je rychlost těchto vozů.

Kdežto vozy prvého typu měly za dobrých poměrů rychlost asi 35 km za hodinu, mohou vozy nového typu zcela dobře vyvinouti až 45 km za hodinu. Střední rychlost při cestování bude tedy obnášeti asi 18 až 25 km za hodinu. Následkem redukce váhy, dále zvětšením rychlosti a zmenšením spotřeby látky pohonné mohou tyto vozy udělati denní cestu asi 300 km.

Tato nová serie vozů nemá snad jen dokumentovati možnost přejetí Sahary, ale představuje již přibližnější typ vozidla, které bude určeno k tomu, aby zavedlo plánovitý provoz Saharskou pouští a vytvořilo tak novou trať, s níž by se již počítalo.