Lakota a štědrost aneb proč je potřeba pomáhat lidem v nouzi

Chudá rodina.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

O velikomyslnosti a lakotě.

Nemáme zajisté v úmyslu stavětí tuto velikomyslnosť naproti lakotě, vytýkati přednosti jedné a kárati vady druhé, ale uznáváme potřebným dotknouti se jich potud, pokud žádá toho jich vztah ku povinnostem společenským.

Ve mnohých případech velikomyslnosť dobře pochopená bývá dokladem dobrého vychování. Jste-li ve společnosti, kde vážená některá osoba učiní vám návrh, byste se súčastnili nějakého skutku dobročinného, nemůžete odepříti jí svého spolupůsobeni; odepření bylo by ponižujícím pro toho, kdo učinil vyzvání, a vy vydali byste se v šanc, že vzbudíte u jiných nepříznivý úsudek o své povaze.

Po každé, kdy vám bylo učiněno nějaké potěšeni, dlužno abyste projevili za ně vděk štědrostí rovnající se nezištnosti, s kterou prokázána vám byla služba. Jste-li povinni dávati hostinu, třeba, aby byla po každé přiměřena vašim prostředkům, vašemu stavu, tak aby se vám nemohlo vytýkati ani nečestné skrblictví, ani ztřeštěná marnotratnost.

Velikomyslnosť nezavírá v sobě též vždycky jen rychlé dávání a odměňování, nýbrž jeví se často způsobem ušlechtilejším a úctyhodnějším, když na př. vede nás k tomu, abychom mírnili pohrzení, potlačili hněv, zapudili pokušeni pomsty, nepoddali se popudům samolibosti.

Důkaz velikomyslnosti podáme též, zdržíme-li se užiti proti nepříteli zbrani, jež obrací on proti nám, nebudeme-li státi na tom, abychom přivedli ku platnosti svou moc vůči tomu, kdo jest patrně pod námi, nebudeme-li se snažiti o to, aby na jevo vyšlo, že nebyl v právu a mýlil se, ježto vůči němu vítězství naše jest příliš snadno; posléze máme-li dosti zmužilosti, abychom marnivost svou obětovali samolibosti jiného.

Jako velikomyslnosť v jistých mezích udržovaná jest ctností potřebnou člověku dobře vychovanému, rovněž tak lakota jest vadou podstatnou, jež znenáhla svádí k zatvrzelosti srdce, necitelnosti, a po každé v očích všech lidí opovržlivým činí toho, kdo na neštěstí jest jí uchvácen. Lakota jeví se ve všem a vším, v držení těla, v oděvu, v rozmluvě, ba i v pohledu, a přináší s sebou nesmazatelnou skvrnu, která potřisňuje i nejobyčejnější skutky.

Tato osudná vášeň nezná mezí a nelze ji spoutati nižádnou uzdou; a podaří-li se jí nalézti prostředkův k ukojení sebe, je schopna šlapati nohama veškera pravidla slušnosti, ba zároveň často uráží i samy zákony spravedlnosti.

Kdo ku svému neštěstí sklíčen jest touto nemocí duševní, má srdce uzavřené všelikému vznešenému citu, který vedl by jej k tomu, by stal se prospěšným bližnímu; milosrdenství jim nepohne a potají lituje nuzácké almužny, kterou pro uvarování světské hanby hodil do ruky chuďasovy; rád béře a nikdy nedává; nechal by raději zemříti přítele, než by otevřel pokladnu svou, aby jej zachránil; stav se posléze ukrutným k sobě samému, straní se na konec lidí, poněvadž vnitřní vášeň, která ho sužuje, neustále budí v něm obavu, že by mezi nimi musil vydávati peníze.

Člověk otupený špinavou lakotou jest vždycky náchylen žehrati na nejnevinnější výlohy a zapomíná beze studu i na ty, jež by měl pokládati nevyhnutelnými. Rád zanedbává placení dloužku, jejž udělal ve hře, a obvyklého zpropitného sloužícím; snaží se odložiti zaplacení mzdy za práci, kterou mu kdo vykonal, v naději, že podaří se mu něco strhnouti; slovem za každé příležitosti proviňuje se podlostí, s níž nikdo nemůže míti soucitu.

V domácnosti své jest lakomec popudlivý. Neobvyklé vydání, byť sebe potřebnější, postačí, aby rozpustil se proti těm, buďsi to kdokoli, kdo vydáni to zavinili.

Rozbil-li anebo roztrhl-li z nepozornosti hosť anebo navštivivší ho přítel věc sebe nepatrnější, ihned vzbouří se v něm nepříslušná zlosť a aspoň na tváři své projeví nepotěšitelnou vnitřní mrzutosť. Upustí-li sluha ze spěchu nějaký křehký předmět na zem, propukne lakomcova zlosť v čin; a výčitky, kterými odhalí se pak veškera mrzkosť jeho vášně, stanou se zvláštně obtížnými tomu, kdo ocitnul se při takovýchto všedních příhodách. Když dostoupila lakota tohoto konce, béře na sebe veškery zlé navyklosti špatného vychování.

Pocítite-li v sobě kdy náklonnost k této přemrzké nepravosti, zaryté to nepřítelkyni všelikých citů vznešenějších, vynasnažte se ze všech sil, byste ji přemohli; dbejte o to, abyste v čas ovládli svou přirozenost a zničili první zárodky vášně, která místo aby pomíjela s věkem, den ode dne nové nabývá síly.

Na konec nezapomínejte, že moudrá spořivost jest vlastností potřebnou a chvalitebnou, kdežto lakota jest ohyzdnou nepravostí.