Květiny co oznamovatelé času.

Za naši doby používají mladí lidé co tajné pozvání k schůzi, jež před nezasvěcenými zatajeno býti má, jistých malých květin, o čemž arci dříve se shodli, na př. kytička ze tří, šesti neb deseti prvosenek, chudobek a j., čímž naznačeno býti má přání, že to čas slíbeného dostaveníčka.

K pozvání takovému, které zvláště záhadné jest a má tajný smysl, hodila by se velmi dobře konvalinka.

Dvě neb tři větvičky, na kterých by dohromady bylo pět, sedm, deset neb dvanáct zvonečků, značily by hodinu k schůzi určenou a sice pátou, sedmou, desátou neb dvanáctou, a tak možno umluviti se o jiných a rozmanitých významech květin k účelu tomuto.

Způsob, jakým lze použiti květomluvy, jest přerozmanitý.

Ačkoli nelze pomocí květin vyjádřiti každou myšlenku, přece možno v mnohých případech, dopisování zavesti mezi zamilovanými pomocí květin.

Na př. Aurikule a jahodový květ — znamenají: „U tebe jsem nejraději (šťasten), pověz kdy tě opět uzřím.“ Na to by se za odpověď hodilo: Jilm neb kapusta či celer s významem: „Nabuď dobré mysli, doufej, přání tvé se vyplní!“ a broskev s významem: „zítra večer uzříme se opět.“

Podle toho pozná každý, že v mnohém ohledu květomluva zasluhuje povšimnutí a pěstování.