Klerikální mámení zdravého rozumu.

Z Jihlavy se nám oznamuje:

V páté třídě vyšší zdejší reálky vyučoval nedávno katecheta P. Dreiseidl náboženství a vypravoval v hodině žákům, že v jednom městečku haličském koupil sedlák kus pole, hotově zaplatil, ale zapomněl si dáti kvitanci.

Za nějaký čas tento sedlák zemřel a jeho statek převzal jiný. Po tomto žádal někdejší majitel pole znova peníze. Ačkoliv nástupce sedláka věděl, že je pole zaplaceno, nemohl přece podati důkazy nemaje potvrzenky.

V bezradnosti své odebral se na modlitby, šel k hrobu mrtvého a přednesl tam prosbu, aby zemřelý mu pomohl z této tísně.

A aj! hrob se otevřel, sedlák mrtvý vystoupil z něho, šel k soudu a tam pod přísahou vypověděl, že pole je již zaplaceno.

Potom se poklonil a vrátil se na hřbitov, lehl do hrobu a byl zase mrtev a živý sedlák nemusel nic platit!!

Tuto povídku vypravoval v roku 1908 katecheta na střední škole žákům 15—16letým. Několik se jich také katechetově báchorce zasmálo, načež on pravil, že to není nikterak ke smíchu, protože je to skutečná pravda; kdo prý tomu nevěří, tomu může oznámiti adresu.

Co vypravují teprve někteří katecheti na školách obecných!