Shackletonova expedice.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Co jísti na cestách k točně?

Sir Shackleton uveřejňuje v jistém londýnském listě několik zkušenosti o točňové kuchyni a záhadách, které ssebou přináší.

»Potraviny, které béřeme na točňovou cestu v saních, musí býti co nejlehčí a přece itch také musí býti s dostatek. Při tuze nízkých teplotách může tělesná teplota, která znamená zároveň život, býti udržena jen tučnými a moučnými potravinami, jichž třeba používali tolik, kolik vůbec možno.

Při tom se vařením příliš zabývati nemůžeme. Něco, co rychle zahřívá a rychle může býti snězeno, lest tu cílem přání, neboť můžeme ssebou bráti jen velice málo paliva. Ano, potraviny musí být takové, že mohou býti požívání i bez vaření a bez ohřátí.

Shackletonova expedice.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Na naší cestě po saních činí dávky na muže a den 990 gramů s výživnou hodnotou 5512 kalorií. V obyčejném životě jí muž průměrně denně asi 1350 gramů se 2500 kaloriemi, takže v točňových končinách jsme na tom asi o 3000 kalorií lépe.

Ovšem rozmanitost není příliš veliká. Při cestách na saních se vezou: oves, omastky, cukr, hovězí maso rozmělněné na prášek, piškoty, konservované mléko, ořechový přípravek, citronová šťáva, sůl, masová tresť a čaj. Příliš velikým výběrem tedy labužník netrpí.

Všechna masitá zásoba jest balena do sušených střev; obaly ty jsou užitečny pro krmení psů; v nouzi — dodává Shackleton — musíme je jísti sami. Kéž na to nedojde!« Jako povzbuzující prostředek zbývá polárním cestovatelům čaj; něco kořalky vezme se sice ssebou, ale k účelům léčivým.