Naše projekty:   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   magazín Příroda.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Humor našich předků: francouzské vtipy z roku 1904

původně vyšlo: Národní listy - 1904, autor neuveden.
Zajímá vás, čemu se lidé ve Francii smáli před více než sto lety? Myslíte, že se budou zdát vtipné i lidem dnešního světa? Vyzkoušejte si to na ukázce francouzského humoru, které u nás vyšla v roce 1904.


Z francouzského humoru.

Jednoho dne, když byl Johnson pozván k tabuli u slavné mistriss Macauley, začalo se mluvit o rovnosti mezi lidmi.

Dáma mínila, že tato rovnost je právem všech lidí. Johnson, byv otázán, co tomu říká, odpověděl co možná nejstručněji, v naději, že změní se směr rozmluvy, která ho nudila.

Ale když viděl, že nic tím nesvedl a že mistriss Macauley prohlubuje víc a více otázku, pospíšil si s jídlem, zvedl se kvapně od stolu a zavolal lokaje, aby si sedl na jeho místo.

— „Co děláte, doktore?“ tázala se překvapena paní domu. „Madame, uskutečňuji rovnost, kterou vy hlásáte.“

* * *

Kdosi žádal úřad nějaký od Viléma, pruského krále. Tento tázal se žadatele, odkud je. „Z Berlína,“ zněla odpověď. — „Nemám tedy nic pro vás,“ řekl král, „protože žádný Berlíňan za nic nestojí.“ —

„Vaše Milost odpustí,“ odpověděl žadatel, „v Berlíně jsou také hodní lidé a já znám zrovna dva.“ — „A kdo to jsou?“ tázal se král. „První je Vaše Milost a druhý jsem já.“ Král zasmál se té odpovědi a místo mu udělil.

* * *

Známo bylo přátelské přijetí, jakého dostalo se cizincům, kteří přišli navštíviti Voltaira na jeho zámek. — Jeden příchozí, jemuž lichotilo přivítání, projevil, že má úmysl zůstati 6 týdnů v tomto zámku, který zdá se mu rozkošným.

— „Pane," řekl mu, směje se pán zámku, „vidím, že nechcete se podobati Don Quichottovi; ten měl hospody za zámky, ale vy máte zámky za hospody."

* * *

Bedřich, král švédský z domu Hessen-Kassel, jel kdysi vesnicí, v níž měl jej pastor oslovit. Ale tento obávaje se, že panovník, nasycený komplimenty a řečmi lichotníků, nedopřeje mu žádné pozornosti, umínil si přivítati jej zpěvem několika veršů své skladby.

Král velmi překvapen poslouchal s velkou pozorností, a jelikož se mu to líbilo, řekl pastorovi: „Bis!“*) Tento nedal se prosit, a panovník velmi spokojen dal mu 50 dukátů. Nyní pastor, ukláněje se hluboce, řekl také: „Bis!" a králi se vtip tak líbil, že dar svůj zdvojnásobil.

*) Opakovat

* * *

Jean Lang byl německý právník, velmi duchaplný. Jakýsi Španěl vychloubal se mu kdysi lahodou své mateřštiny a vysmíval se tvrdosti německého jazyka. „Zdá se mi,“ řekl, „že slyším hřmíti, když slyším mluvit německy, a myslím, že bůh užil toho jazyka, když vyháněl naše první rodiče z ráje, aby je více postrašil.“

„Snad,“ odpověděl chladně Lang, „ale jest pravděpodobno, že had užil jazyka španělského, jehož sladkostí se vychloubáte, aby Evu svedl.“

* * *

Opilý voják potkal generála na koni, zastavil jej a drže koně za úzdu, tázal se, jaká je jeho cena. Generál, vida před sebou opilce, dal jej dovésti do kasáren, a druhého dne tázal se ho, co chtěl mu dáti za koně. „Pane,“ odpověděl voják již střízlivý, „ten, který chtěl včera kupovat, odešel dnes už časně ráno.“

* * *

Lakonická závět jistého majitele státních rent z r. 1793 zní: Ve jménu Otce, Syna i Ducha sv.: Nemám nic, jsem mnoho dlužen, zbytek odkazuji chudým.

* * *

Dáma tázala se žertem mladého muže, přišel-li by na její pohřeb, kdyby zemřela dříve, než on. „Oh, zajisté, madame, s velkou radostí.“

* * *

Komorník Bedřicha Velkého měl rozkázáno vstoupiti vždycky v pět hodin ráno do jeho ložnice, vzbuditi jej, spal-li ještě, a stáhnouti jeho přikrývku, nechtělo-li se mu vstávat. Jednou poručil panovník, aby nechal jej sluha déle spát, ale tento odpověděl: „Znám Vás příliš dobře; vyhnal byste mne, kdybych Vás poslechl.“

* * *

Kdosi tázal se jednoho filosofa: „Mám se oženili nebo zůstati svobodným, abych žil spokojeně?“ „Dělejte z toho, co chcete," odpověděl mu filosof, „vždy budete litovat.“

* * *

Řemeslník jakýsi měl dva syny, z nichž jeden byl velmi líný a rád hodně dlouho spal, druhý pak byl přičinlivý a v práci vytrvalý. Tento, vyšed kdysi časně ráno, našel sáček, v němž bylo mnoho peněz.

Donesl jej otci, a ten ukazuje sáček druhému svému synu, jenž byl ještě na loži, řekl: „Hled, jaký jsi lenoch; toto našel tvůj bratr, že tak časně vstal." — „Drahý, otče,“ odpověděl syn, „kdyby ten, který ztratil sáček, byl zůstal tak dlouho na loži, jako já, nebyl by ho ztratil.“

* * *

Kdosi tázal se jistého člena anglického parlamentu, proč nikdy neřeční. „Eh,“ odpověděl tento, „je zde tolik mých kollegů, kteří mluví; musí býti tedy také někdo, kdo poslouchá.“


Původní zdroj historického článku:
Národní listy - 1904, autor neuveden.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
9. září 2020


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.








Debata k článku Humor našich předků: francouzské vtipy z roku 1904


Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2020 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.